Znavený poutník nyní sedí s holí a uzlíkem na lavičce u Semjonovského jezera - a městští hodnostáři doufají, že snad nikoho nenapadne, že i jezero pojmenovali po kocourovi.

"Věříme, že dorůstající pokolení bude vědět, že Semjonovské jezero nebylo pojmenováno na počest kocoura Semjona, ale že se tu prostě Semjonovi líbí," řekl šéf městské správy Andrej Sysojev při slavnostním odhalení sochy, na kterém se sešly stovky lidí, zejména dětí.

Ty asi uvěřily, že stačí k bronzovému kocourovi přisednout, podrbat jej za uchem a zašeptat přání, které se téměř neprodleně splní. Jako první si to podle listu Komsomolskaja pravda vyzkoušel sám starosta.

O kocourovi Semjonovi už i vznikl krátký film. V současnosti se však žádnému z reportérů nepodařilo nalézt ani kocoura, ani "jeho" rodinu, k níž se přes všechna protivenství, včetně rozpadu Sovětského svazu, dokázal vrátit.