Jung Ma se narodil bez nohou i rukou, podle jeho matky Siao-tchung Liové jako dítě tímto handicapem natolik strádal, že se dokonce pokusil o sebevraždu. Postupem času v něm ale sílila chuť žít a vypořádávat se se svým nelehkým osudem. Pomáhat mu navíc před deseti lety začala pohraniční stráž.

Vojáci začali s malým chlapcem trávit svůj volný čas, povídali si s ním, učili ho číst a psát a díky tomu se do sebe chlapec přestal uzavírat a naučil se téměř všechno, co ostatní děti v jeho věku. „Často chodili mého syna navštěvovat, a to i během různých svátků. Vždy mu přinesli například papíry nebo CD,“ řekla agentuře Reuters chlapcova matka.

Největší podíl na začlenění chlapce do běžného života má voják Siang-ťü Kchung. Ujal se ho v roce 2004 a právě díky němu začal Jung Ma ještě v tomtéž roce chodit. "Nejvíce chci, aby si užíval života, přemýšlel o všem pozitivně a stále doufal. Věřím, že může dělat všechno, co normální lidé," říká chlapcův největší přítel a pomocník Siang-ťü Kchung. Chlapec se díky jeho trpělivosti a ochotě naučil i sám jíst a pomáhat v domácnosti. Dnes už umí i sám napsat sms nebo si na internetu chatovat s kamarády.

Stále se ale mladíka drží veliký sen. "Mým snem je normálně se postavit a chodit, tak, jak to dělají normální lidé. A jít ven se vztyčenou hlavou,“ přiznává.