Jde to pěšky po turistických pěšinách, což je ovšem jen pro fyzicky zdatné a dobře vybavené adepty, kteří zvládnou více než tisícimetrové převýšení.

Prales a křik ptáků

Strmé stezky vedou nejprve pásmem suchomilné vegetace s akáciemi, kaktusy a jinými pichlavými křovisky. Hemží se to tu ještěrkami, chřestýši, dalšími jedovatými hady a podobnou havětí. Ve výšce do 1500 metrů nad mořem roste bujný tropický prales.

Žije v něm mnoho ptáků, které není ani tak vidět, jako je slyšet jejich křik a zpěv. Nejznámější jsou barevní papoušci a tukani s mohutným zobákem. Průvodci tvrdí, že v hustém porostu lze narazit na opice, plachého tapíra, pumu či dokonce jaguára, především na severních svazích masívu. Na posledním úseku výstupu se objevují palmy, nádherné porosty bromélií a také orchideje.

Mnoho lidí volí dopravu na hřeben džípem. Na nečekané nástrahy - závaly po tropických deštích, napadané balvany či stromy - ovšem nestačí ani náhon na všechna čtyři kola.

Lanovka vede

Nejpohodlnější, nejrychlejší a nejbezpečnější je kabinová lanovka. Propagační leták ji označuje za nejmodernější na světě.

V každém případě je impozantní. Překonat vzdálenost 3500 metrů mezi dolní stanicí Mariperez v nadmořské výšce 1000 metrů a horní stanici ve výšce 2105 m n.m. zabere čtvrt hodiny. Zatímco se prosklená kabina pohupuje nad rozeklanými srázy a neprostupnou džunglí, před očima se otevírá panorama venezuelské metropole.

Většina návštěvníků, kterých není příliš mnoho, protože zpáteční jízdenka vyjde na víc než deset dolarů, se na vrcholu projde 600 metrů dlouhou stezkou k hotelu Humboldt. Po pravici jim hluboko v údolí leží Caracas, po levici se dole modrá moře. Vyhlídka při dobré viditelnosti skýtá nezapomenutelný zážitek.

Napoprvé to nevyšlo

Původní, půl století starý záměr byl spojit Caracas lanovkami přes Ávilu s pobřežím a na vrcholu vybudovat luxusní hotel. Stavba se sice stala dominantou města, ale plán nevyšel. Hotel, svým jménem připomínající výstup Alexandra von Humboldta v roce 1800, se léta neotevřel, lanovku časem zavřeli.

Teprve v roce 1998 vznikl velkorysý projekt na obnovení celého komplexu. Zmodernizovaná lanovka už znovu funguje a hotel má začít sloužit v dohledné době. K radosti mnoha Caracasanů je v provozu opět i ledový ovál vedle horní stanice. Má 470 metrů čtverečních a slušnou kvalitu povrchu.

Směje se i slunce

Za pět tisíc bolivarů, což jsou dva dolary na černém a tři na oficiálním trhu, si lze půjčit boty s bruslemi a na třicet minut kroužit v doprovodu řvoucí hudby a projevu diváků od restauračních stolků. Lidé tleskají, hvízdají, pokřikují, ale taky přes hrazení pomáhají nešťastníkovi, kterému ujely nohy. Moc rychle se jezdit nedá, protože brusle jsou tupé a bez zoubku se špatně odrazí.

Na velké sportovní výkony si stejně nikdo nehraje. Hlavně že je legrace. Tropické slunce za oknem se na celé kolo směje taky.