Za narušení soukromí na pracovišti a ve společných prostorách zaměstnavatele lze považovat například kamerový systém, sledování služebních vozidel pomocí GPS či monitoring e-mailů.

„O možnosti inspektorátu práce sankcionovat zaměstnavatele za neúměrné narušování soukromí zaměstnance se diskutovalo poměrně dlouho, jelikož dosud byl postih zaměstnavatele za porušování této povinnosti poměrně obtížný,“ vysvětluje Aleš Eppinger z advokátní kanceláře Schaffer & Partner, která se zabývá daňovým, právním a podnikovým poradenstvím.

Podnět může podat každý

Podle Eppingera se nedá říci, že by toto opatření mělo přinést více komplikací, ale naopak postavení zaměstnance značně ulehčuje. Ten se už totiž nemusí zdlouhavým způsobem obracet na soud, ale postačí, když učiní podnět u příslušného inspektorátu práce.

„Podnět inspektorátům práce může podávat úplně každý a může zůstat v anonymitě,“ připomíná Veronika Odrobinová, advokátka a spolupracující lektorka 1. VOX, která již přes 20 let nabízí kurzy a školení se zaměřením na kariérní růst.

„Dokazovat nemusí vůbec nic, inspektoráty mají povinnost se tím zabývat. Na druhou stranu ale musí být z podnětu alespoň dohledatelné, jakého zaměstnavatele se týká a co se zaměstnavateli vytýká, což se ne vždy zcela povede,“ dodává.

Pokud jsou „udání“ podepsána, mají inspektoři povinnost udržovat totožnost oznamovatele utajenou.

„Zajímavým zdrojem podnětů k provedení kontroly je bezplatná poradenská činnost inspekce práce. Mnohdy se stane, že zaměstnanec, bez úmyslu stěžovat si na zaměstnavatele, zkonzultuje něco v rámci této bezplatné poradenské činnosti, a pokud se inspektorovi něco nezdá, zjistí si, pro koho pracuje, a přijde na kontrolu,“ podotýká Odrobinová.

Pro zaměstnavatele tato novinka naopak znamená v případě narušení soukromí zaměstnance hrozbu pokuty až do výše jednoho miliónu korun nebo pokutu až do výše 100 tisíc Kč, pokud poruší svou povinnost stanovenou zákoníkem práce informovat zaměstnance o zavedení kontrolních mechanismů včetně uvedení rozsahu kontroly a způsobech jejího provádění, jak upozorňuje Eppinger.

Souhlas pracovníka zaměstnavateli nepomůže

Jak to ale je tehdy, když jsou s umístěním kamerového systému či kontrolou e-mailů zaměstnanci seznámeni při podpisu smlouvy?

„Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel nesmí soukromí zaměstnance sledovat bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti. Odborná veřejnost se zde kloní k názoru, že toto právo má v zásadě kterýkoli zaměstnavatel, pokud postupuje přiměřeně – pro podezření z krádeží jogurtů z ledničky asi není na místě instalovat kamerový systém,“ uvádí Odrobinová.

Nelze tedy stanovit jednotné pravidlo, kdy a jakým způsobem zaměstnavatel může zaměstnance sledovat. Souhlas zaměstnance zde zaměstnavateli nepomůže – buď jsou podmínky splněny a pak sledovat může, nebo splněny nejsou, a pak nepomůže, ani když zaměstnanec souhlasí.

Co se týká přiměřenosti, jinou úroveň sledování lze nastavit v jaderné elektrárně a jinou kupříkladu při sázení stromků v lese (satelitní sledování či pomocí GPS by bylo nepřiměřené).

„Sledování poštovních doručovatelů GPS po dobu cca jednoho roku za účelem vyhodnocení efektivity doručování zásilek bylo shledáno nepřiměřeným zásahem do soukromí,“ uzavírá advokátka příkladem z praxe.