„S manželkou jsme měli tenkrát dohodu, že při druhém dítěti půjdu na mateřskou já,“ vzpomíná Zdeněk Zýka na cestu k hodinám. A po porodu se tak i stalo. Překvapením bylo, že zůstal doma hned s dvojčaty Marií a Annou.

S nimi při pobytu v lázních došlo ke zlomu. Potřeba začít se po otcovské dovolené realizovat jiným směrem a možná také pocit vyhoření ze stávající profese vehnaly Zdeňkovi do hlavy myšlenku zkusit to s výrobou celodřevěných hodin.

Cesta pokusů a omylů

„Mnoho týdnů jsem přemýšlel, jak to vše navrhnout a vyrobit. Na hřišti s dvojčaty jsem si kreslil náčrtky, které jsem schovával po kapsách,“ líčil Zdeněk. Nakonec se odhodlal ke koupi hobby frézky, s její pomocí začal vyřezávat první ozubená kolečka.

Cesta k funkčním hodinám nebyla snadná. Obnášela plno pokusů, omylů i přešlapování. Po necelých dvou letech rodině a přátelům představil první funkční hodiny. Časostroj to však byl natolik rozměrný, že by se spíše vyjímal v nějaké nádražní hale.

Hodiny mohu na zakázku vytvořit i tak, aby šly v čase pozpátku.výrobce ekologických hodin

„Doma ty hodiny stále mám a ze samotné nostalgie jsem je ještě nerozřezal a nehodil do kotle,“ říká Zdeněk Zýka.

Následovala éra zkracování, zmenšování, až se rozměry ustálily na 50 x 50 centimetrech. Každičká součástka jeho hodin je ručně vyrobena a složena tak, aby bylo do celého tikajícího mechanismu vidět.

Veškeré součástky si vyrábí sám, jen závaží zpracované do tvaru kamenných válců hledá v okolních lesích. Výroba ekologických hodin v jeho podání nebude nikdy sériová. Jedny hodiny zaberou zhruba dva týdny.

„Hodiny mohu na zakázku vytvořit i tak, aby šly v čase pozpátku. A pokud zákazník trvá na podlahové variantě, musí počítat s tím, že vrchní díl hodin bude končit ve výšce dvou metrů,“ doplnil hodinář, který se v průběhu rozmýšlení a hledání vrátil i do školy a vloni získal výuční list z vytouženého hodinářského řemesla.

Od té doby už nikomu nedoporučuje promazávat strojky husím sádlem, jež při nízkých teplotách zcela ztuhne stejně jako hodiny.