„Podařilo se nám sehnat devatenáct výhní, což je nejvíc v naší desetileté historii. Kováři se při nich střídají,“ uvedla za organizátory Libuše Mikulová.

Pod jejich zručnými dlaněmi vzniká řada rozpoznatelných, ale i osobitě ztvárněných děl. Návštěvníci hradu tak mohli obdivovat kovaného komára, železné květiny, sochy, svícny i třeba stojany na víno.

Osmadvacetiletý Jan Matyáš z uherskobrodské kovářské dílny se letos rozhodl ztvárnit počátek dětského plodu. „Nazval jsem jej Nový začátek. Je to pokračování loňského díla, kdy jsem vytvořil dvojici postav Můj s mojú. Letos jsem se nechal inspirovat svou ženou, se kterou čekáme malé. Je to nový začátek všeho, dobrého i zlého,“ přiznal kovář.

Inspirují se navzájem

S originálním dílem mu pomáhal kamarád z Podolí u Uherského Brodu Vítězslav Bobčík. S Honzou jsme na zhmotnění jeho ideje pracovali asi šest hodin,“ potvrdil.

Na Buchlov jezdí Matyáš posledních šest let každý rok. Loni se stal vítězem kovářského setkání. V Uherském Brodě se věnuje uměleckému kovářství, ale i klasickému zámečnictví.

Buchlovské kování si tradičně nenechal ujít Josef Dalajka ze Zlámance na Slovácku. „Jezdím sem už šestým rokem. Jsem od řemesla, táhne mne to sem. Vyučil jsem se v zemědělství a k zámečnictví a kovařině mám vztah,“ sdělil.

Přiznal, že si doma chystá kovářskou dílnu. „Už mám všecko pořízené, i výheň. Jenom to dodělat. Na dědině už kovářské řemeslo nikdo neumí. A široko daleko v okolí žádného kováře člověk nesežene. Maximálně jednoho,“ doplnil Dalajka.