Velmi konfliktní odchody, včetně okamžitého zrušení pracovního poměru, se týkají pouze zhruba desetiny případů. Vyplývá to z nedávného šetření mezi uchazeči o zaměstnání na portálu Prace.cz.

Ne vždy jde o rozhodnutí firem

Rozšiřování řad nezaměstnaných v ČR není výhradně výsledkem snižování firemních nákladů a s ním spojeným propouštěním. Průzkum, do kterého se v průběhu července a srpna na portálu Prace.cz zapojilo 2057 uchazečů o zaměstnání, ukázal, že pouze necelá třetina lidí (30 %) z posledního stálého zaměstnání odešla nedobrovolně.

Na druhé straně v 17 % případů se jednalo o ukončení spolupráce na základě dohody obou stran a dalších 31 % zaměstnanců samo podalo výpověď. V pětině (22 %) případů měli respondenti smlouvu na dobu určitou, která jim nebyla prodloužena.

Dobrovolné odchody převažují

„Navzdory obecně vžitému přesvědčení dobrovolné odchody ze zaměstnání převažují nad jednostrannými rozhodnutími firem. Část případů, v nichž zaměstnanci sami podávají výpověď, je však nejspíš do nezanedbatelné míry ovlivněna také pro ně nepřijatelnými podmínkami na pracovišti,“ uvádí k výsledkům průzkumu Tomáš Dombrovský, analytik společnosti LMC, která portál Prace.cz provozuje.

Ochota přistoupit na společnou dohodu o ukončení pracovního poměru je podle něj podmíněna především výší finanční kompenzace pro odcházejícího zaměstnance. Pro firmy je tento režim často z daňového hlediska výhodnější než standardní výpověď s nárokem na odstupné.

„Horkokrevné“ výpovědi jsou riskantní

„Zaměstnavatelé se v některých případech uchylují k výpovědi horkokrevně, aniž by si uvědomili rizika spojená s případným zpochybněním její platnosti. Bude-li se zaměstnanec bránit proti výpovědi soudní cestou, může v případě úspěchu dosáhnout návratu do práce a také toho, že mu zaměstnavatel kromě nákladů soudního řízení bude muset uhradit i plnou mzdu za celé období sporu. Spočívá-li skončení pracovního poměru − ať už v podobě výpovědi, nebo okamžitého zrušení pracovního poměru − na porušení povinností na straně zaměstnance, bude v soudním řízení důkazní břemeno v převažující míře ležet na straně zaměstnavatele. Nezajistí-li si včas dostatečné důkazy, je možné, že kvůli tomu řízení prohraje,“ uvádí Jakub Tomšej, specialista na pracovní právo z advokátní kanceláře CMS Cameron McKenna.