Komise chce také třeba navýšit výdaje na vědu, výzkum a inovace, zvýšit podíl vysokoškoláků či snížit počet lidí ohrožených chudobou.

Dokument podle analytiků například neuvádí, jak cílů dosáhnout, a nereflektuje různorodost evropských zemí. „Pro Evropu je jistě fajn mít cestovní mapu s vytýčenými cíli na příštích deset let, ale problém nastane, když mnozí členové nebudou nastavenému tempu stačit a budou zaostávat, a přitom není nikdo, kdo by je motivoval a podporoval na jejich cestě k cílům,“ uvedla například analytička Raiffeisenbank Helena Horská.

Evropa 2020: nový přístup po fiasku lisabonské strategie

Evropa 2020, jak se plán oficiálně jmenuje, navazuje na takzvanou lisabonskou strategii. To byla obdobná „desetiletka“, která však skončila neúspěšně. Jejím cílem bylo, aby se EU stala do letoška nejdynamičtější a konkurenceschopnější ekonomikou založenou na znalostech. To se ale nestalo, což Brusel připouští.

I proto v novém pokusu o oživení evropské ekonomiky zasažené hospodářskou krizí a o tvorbu nových pracovních míst přišel s trochu jiným přístupem. Více než dvě desítky priorit, které obsahovala lisabonská strategie, výrazně seškrtal.

Lisabonskou strategií si Evropská komise a evropské vlády podle hlavního ekonoma Patria Finance Davida Marka utrhly ostudu a nic nenasvědčuje tomu, že by se Evropská komise poučila.

„Prozatím jsou jen vyhlašovány smělé plány, ale nikdo nemluví o cestách, jak jich dosáhnout.... Další hrst prázdných hesel ekonomice nepomůže a životní úroveň nezlepší,“ uvedl Marek. Podle něj by bylo lepší, kdyby se jednotlivé vlády snažily vytvářet příznivější podnikatelské prostředí, omezily byrokracii a korupci nebo se skutečně zaměřily na podporu vědy, výzkumu a školství.

„Na jednu stranu je dobře, pokud existují pro rozvoj společnosti cíle, které jdou za horizont politického cyklu. Na druhou stranu máme v čerstvé paměti zásadní neplnění lisabonské strategie do roku 2010. Je na místě se ptát, zda bude mít v nové dekádě Evropská komise více motivačních nástrojů, aby nezůstala nová strategie jen cárem papíru. Zatím tomu nic nenasvědčuje,“ uvedl i analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

Tři procenta na vědu nestačí

Cíl dosažení 75 procent zaměstnanosti je podle Horské realistický za předpokladu postupného oživení v Evropě. Cíl tříprocentního podílu výdajů do výzkumu a rozvoje na HDP je pak sice realistický, ale ne ambiciózní. „Pokud Evropa nechce, aby jí ujel vlak, musí daleko víc prostředků soustředit do výzkumu, vývoje a vzdělání. Problém evropských zemí je ale v tom, že přes záchranné balíčky a štědrý sociální systém nezbývá na výzkum, vývoj a vzdělání,“ dodala Horská. Té navíc v materiálu chybí řešení problematiky veřejných rozpočtů.

Jedním z klíčových faktorů vedoucích k nenaplnění lisabonské strategie byla skutečnost, že členské země unie neplnily jednotlivé cíle. Otázkou tak nyní je, jak zajistit, aby se to změnilo.

Španělské předsednictví EU v lednu hovořilo o možnosti zavedení sankcí či „korektivních opatření“ vůči zemím, které by dané normy neplnily. Jenže to se nesetkalo s kladnou odezvou. Komise chce alespoň zavést systém sledování zemí a vysílat případně varování, že to či ono kritérium neplní.