Pokoušíte se domluvit datum první schůzky. Zmobilizujete veškerý svůj šarm, přesvědčovací schopnosti a snažíte se k ní onoho člověka přemluvit. Sice se zdá, že k tomu nemá příliš chuti, ale nakonec souhlasí. Zdá se, že vítězství je vaše. Jenže i tady číhá jedna záludnost.

Protože toho člověka nutně potřebujete, máte tendenci souhlasit téměř se vším, co řekne. Takže když vás požádá, abyste mu před schůzkou zavolali, abyste se ujistili, že se nic nezměnilo, souhlasíte, nic zlého netuše. Jenže se vám docela dobře může stát, že v dohodnutý čas zvednete sluchátko, jen proto, abyste si od něj vyslechli, že se omlouvá, ale že schůzka se nemůže konat, protože mu koliduje s nějakou nečekanou událostí.

Chápete to a navrhnete nový termín schůzky. Protihráč souhlasí, ale neopomene dodat, abyste mu před ní zavolali. Pokud se omluví i z druhé schůzky, raději začněte přemýšlet, jak se bez něj obejít. Protože i když budete mít nový termín schůzky, dá se dost dobře předpokládat, že nevyjde ani ta. Možná si říkáte, že přinutit ke schůzce „nadčlověka,“ kterého potřebujete vy, ale který nepotřebuje vás, je věc nemožná, protože na něj nemůžete vyvíjet žádný tlak.

Buďte prostě rychlejší!

Omyl, cesta tu je. A celkem snadná. Prostě stačí být rychlejší a nedovolit mu větu o kontrolním telefonátu vůbec vyslovit. Jakmile se s ním dohodnete na termínu první schůzky, okamžitě směřujte k rozloučení. Zopakujte čas setkání a ujistěte dotyčného, že u něj budete včas. Slibte mu, že kdyby vám něco nevyšlo a nemohl jste na schůzku přijít, že mu zavoláte. A pak ho požádejte ho o totéž.

Budete s ním sice jednat v jeho teritoriu, což není zrovna ideální, ale je to nejjistější cesta, jak ho zastihnout. Dá se totiž předpokládat, že člověku, jenž se vám cítí nadřazený, se nebude chtít vám volat, coby jakémusi „poddruhu,“ který nutně potřebuje jeho služeb. A čas si na vás udělá.