Ve společnosti je často stále zakořeněná představa, táhnoucí se s lidstvem od prehistorických dob. Dle ní je živitelem rodiny muž - lovec, zatímco žena patří k ohništi, na kterém uloveného mamuta opeče a nakrmí jím manžela i početné potomstvo. Dnes už sice muži nepobíhají po lese s oštěpy v ruce a ženy nekuchtí na kouřících ohništích, nicméně muž je v tradičních kulturách stále vnímán jako jediný možný živitel rodiny, zatímco ženě je přisuzována pouze role matky.

Mužská část lidstva se to snaží zdůvodňovat používáním ohraných klišé: ženy přece nedokáží snášet takový tlak jako muži, nemají mužské invenční schopnosti, natož aby byly schopny nést zodpovědnost za hospodaření firmy. Dle našeho názoru jde jednoznačně o předsudek, vhodný pouze k tomu, aby byl co nejrychleji zapomenut.

Ženy, jež se probojovaly k vedoucímu postu, nemají s jeho udržením problémy, protože výsledky jejich práce zdaleka předčí činnost stejně kvalifikovaných mužů. I ty nejracionálněji a "nejchladněji" uvažující ženy totiž při své práci užívají emoce, čímž si snadněji získají kolektiv, takže v něm mají lepší podporu a jejich podřízení jsou ochotnější k mnohem většímu nasazení a přirozené poslušnosti. Navíc se díky emocím dokáží mnohem snadněji ztotožnit s daným problémem.

Obecně se dá říct, že ženy jsou vytrvalejší, flexibilnější, řeší problémy kolektivně, jsou ochotny trpělivě naslouchat jiným názorům. Není pro ně problém dělat více věcí naráz. Na důkaz tohoto tvrzení stačí chvíli sledovat ženu starající se o dítě. Dokáže současně vařit, žehlit, přebalit dítě, vyřizovat telefony, popovídat si s kamarádkou a přitom ještě třeba sledovat televizi. Oproti tomu muž je zaměřen více na detail, jeden konkrétní cíl. Jinak řečeno - pro stromy nevidí les.

Pokud tomu snad některý z mužských čtenářů nevěří, lze mu doporučit jen jedno - neříkejte to nahlas před svou manželkou či přítelkyní...