Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Aleš Pelikán, Právo

Mobil odešle záchrance polohu volajícího s přesností na metry

Do situace, kdy je třeba v neznámém terénu pomoc lékařů, se může dostat každý. Přestože má člověk v nouzi u sebe mobil, záchranáři ho složitě hledají, zatímco ubíhá drahocenný čas. Řešením je přesná automatická lokalizace volajícího, která již funguje v několika zemích. V Česku se však s jejím zavedením otálelo. K rozhodnému kroku stát donutila až evropská legislativa. Systém lokalizace, který volajícího najde s přesností několika metrů, má v Česku začít fungovat v roce 2021.

Ilustrační foto Foto: Aleš Pelikán, Právo
Mobil odešle záchrance polohu volajícího s přesností na metry

Před týdnem přijal dispečink královéhradecké záchranky tísňové volání od rozrušeného chlapce. Při procházce lesem u Rychnova nad Kněžnou jej s otcem pobodaly vosy. U muže propukla silná alergická reakce a téměř nereagoval. Vystrašené dítě ve stresové situaci nedokázalo záchranářům říct, kde se nacházejí.

Na místo proto zamířili i policisté se služebním psem a ze základny odstartoval vrtulník. Volání o pomoc naštěstí zaslechl další návštěvník lesoparku, který dokázal záchranáře nasměrovat, a pomoc se tak dostala k pacientům včas.

Lokalizace přes buňku, k níž je telefon připojený, je výrazně nepřesná
vedoucí operátor královéhradecké záchranky

I když dnes o nás naše mobilní telefony vědí až nepříjemně mnoho, nemusí nám v takto závažných situacích pomoci. „Nalezení člověka mimo zastavěné území je vždy velký problém. My sice v současnosti máme určité informace o poloze, ale nejsou tak přesné,“ řekl Právu vedoucí operátor královéhradecké záchranky Vladimír Švába s tím, že nepřesnost se pohybuje až v řádech kilometrů.

Na zlepšení tlačí Brusel

Řešení přitom skýtá systém zvaný AML (Advanced Mobile Location), který z mobilu při vytočení tísňové linky automaticky odesílá záchranářům polohu volajícího s přesností několika desítek metrů. V Česku se však s jeho zavedením nespěchalo. Změnu až nyní chystá ministerstvo průmyslu a obchodu. Reaguje na evropskou směrnici, která stanovuje kodex pro elektronické komunikace.

„Členské státy zajistí, aby informace o tom, kde se volající nachází, byly zpřístupněny nejvhodnějšímu centru PSAP (centrum tísňového volání – pozn. redakce) neprodleně po zahájení tísňové komunikace,“ uvádí dokument. „Kodex má být transponován do konce roku 2020. Účinnost se aktuálně předpokládá na přelomu 1. a 2. čtvrtletí 2021,“ sdělila deníku Právo mluvčí resortu Štěpánka Filipová.

Vědět, kam vyslat pomoc, je přitom alfou a omegou efektivní pomoci. „Lokalizace, tedy místo, kde se volající nachází, je první a nejdůležitější informací, kterou operátor tísňové linky v hovoru zjišťuje. Zcela logicky, pokud nevíme adresu, operátor nemá kam vyslat sanitku a pomoc na místo nedorazí,“ vysvětluje Jana Poštová, která jako operátorka záchranné služby posílá sanitky k pacientům po Praze.

V operačním středisku na Vinohradech má před sebou čtyři obrazovky s informacemi o zasahujících i dostupných ambulancích, příchozích i vyřízených hovorech. Jeden z monitorů je přitom určen pouze k vyhledávání v podrobné mapě hlavního města, na níž se pohybují tečky znázorňující jednotlivé vozy záchranky. Mezitím co vysvětluje, jak dispečink funguje, vyřizuje s chladnou hlavou další tísňová volání. Průměrně jich dispečink v Korunní ulici přijme denně 700.

Co se týče lokalizace, mají to pražští operátoři o něco snazší než jejich kolegové, kteří například pokrývají horské regiony. I neznalý přespolní totiž ve velkoměstě snadno najde na rohu název ulice či určitý zájmový bod jako benzinku či supermarket, podle nichž je dispečink schopný určit jeho polohu. Praha navíc disponuje systémem značení sloupů veřejného osvětlení, díky němuž člověk v nesnázích může nahlásit svoji polohu.

„Nicméně máme tu zase jiné nástrahy,“ ukazuje Jana Poštová seznam podobně znějících ulic, jako jsou například Řipská a Chřibská. Možnost přesnější lokalizace pomocí AML by podle ní záchranáři uvítali. „Určitě to usnadní a zrychlí pomoc,“ tvrdí operátorka.

Aplikace není třeba

Zatím se však lidé v nouzi i záchranáři musí spolehnout zejména na ústní sdělení polohy. V současnosti se chová telefon při volání na tísňovou linku pasivně. Jeho přibližnou polohu odesílá na operační středisko mobilní operátor. Údaj je založený na umístění síťové buňky, přes niž se telefon do sítě připojil.

„Lokalizace přes buňku, k níž je telefon připojený, je výrazně nepřesná. Každý operátor to má dnes trochu jinak a nepřesnost se pohybuje v řádech kilometrů,“ podotýká Švába.

Naopak systém AML se pyšní přesností v řádu desítek metrů. Funguje tak, že v mobilu při volání tísňové linky zapne GPS lokalizaci a zároveň vyhledá v okolí wi-fisítě, jichž se dotáže na polohu. Výsledek pak automaticky pošle SMS zprávou operačnímu středisku.

Není k tomu přitom třeba instalovat speciální aplikaci. Moderní telefony se systémem Android a iOS službu podporují, stačí, aby ji stát zprovoznil. Systém již využívají v řadě evropských zemí, například v Belgii, Velké Británii i v sousedním Rakousku.

Než v Česku začne fungovat AML systém, jeví se jako nejlepší možný pomocník lidí v nouzi mobilní aplikace Záchranka. Zavoláte-li záchranáře prostřednictvím této aplikace, odešle sama vaši polohu.

Její systémové využití však Asociace zdravotnických záchranných služeb nepředpokládá. „Tato a další aplikace jsou určeny především k dobrovolnému využití jednotlivcem (občan, pacient), což samozřejmě nikterak nesnižuje jejich hodnotu a potřebnost v systému přijetí tísňové výzvy,“ uvedla asociace v březnu s tím, že jednoznačně podporuje zavedení systému AML.

Královéhradecký záchranář Vladimír Švába nicméně připomíná, aby lidé nezapomínali na základní věc – vnímat okolí. „Je důležité, aby lidé alespoň přibližně tušili, kde se nacházejí. Uvědomíme si to v krizi, kterou skutečně nečekáme. A nemusí to být někde v lese. Stačí, když přijedeme k bouračce na dálnici a na kilometr nic nevidíme. Málokdo vnímá, jaký sjezd či budovu naposledy minul,“ říká.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků