Hra začíná velice povedeným intrem, po kterém přichází klasická tvorba postavy. Zde si hráč vybere pohlaví a poté se může pořádně vyřádit na vzhledu své postavy. Poté se ocitá v alternativní realitě roku 2077, která je těžce stylizovaná do 60. let 20. století. V tomto období však stráví pouhou chvíli, protože každým momentem začnou na zem padat jaderné hlavice.

Diamond City patří mezi nejobydlenější místa, na které hráč narazí

Diamond City patří mezi nejobydlenější místa, na která hráč narazí.

FOTO: David Ryneš, Novinky

Hráč se tak rychle přesune i se svou manželkou a novorozenětem do úkrytu – Vaultu 111, ve kterém stráví následujících 210 let… zmrazený… v kryokomoře. Během dvou krátkých probuzení je svědkem hrůzného činu, který ho vyšle z kryokomory za hledáním svého syna. V hlavní příběhové linii tak sleduje různé drobky informací a vyhledává lidi, kteří by mu pomohli v nalezení malého Shauna.

I přes svou plochost mají však příběhové mise kolikrát zajímavou náplň. Toto však nemůžeme říci o těch vedlejších. Například pro získání důvěry u Bratrstva oceli musí hráč udělat hromadu stereotypních úkolů. Ty se skládají pouze ze dvou aktivit. Sbírání součástek a čištění lokalit, které jsou zamořeny bandity, super mutanty a jinou lokální havětí.

Společenský tvor, ten lehčí život má

Aby na vše nebyl hráč sám, opět se vrací systém společníků. Jako první začne hráči samozřejmě pomáhat pes. Ten dokáže vyčenichat nebezpečí či nalézat užitečné předměty. Někdy by si však zasloužil dát pořádně za uši, protože se neustále plete pod nohama a snaží se vyhrát titul o nejlepší pohyblivou zátarasu ve hře. Mimo psa hráč může narazit ještě na dalších 12 společníků.

Čtyřnohý pašák Dogmeat

Čtyřnohý pašák Dogmeat

FOTO: David Ryneš, Novinky

Mezi ně patří například Supermutant Strong, který se hláškami inspiroval u komiksového Hulka, androidího detektiva Nicka, nemrtvého ghoula Johna Hancocka a dalších. Každý ze společníků přináší s sebou samozřejmě nějakou výhodu. Všichni však mají jednu hlavní, a to že fungují jako dodatečný inventář.

Tu správně drsnou atmosféru tak hráč nachází nejčastěji pouze v jednotlivých terminálech, v textové podobě. Semtam však příběh vypráví samotná scéna. Není tak problém narazit na ostatky zamilovaného páru, který se stále drží za ruce.

Z některých scén jde mráz po zádech

Z některých scén běhá mráz po zádech.

FOTO: David Ryneš, Novinky

A co hratelnost? Pro fanoušky akčnějšího přístupu máme skvělou zprávu. Bohužel pro fanoušky více taktického či plíživějšího přístupu mnohem horší. Přestřelky jsou totiž nyní mnohem dynamičtější a plynulejší. Střelba oproti třetímu dílu působí rozhodně lépe. Akčnějšímu přístupu také napomáhá upravený režim V.A.T.S., který nyní nezastaví čas úplně, ale pouze ho zpomalí. Taktičtější rozmýšlení je tedy to tam a hráče ve V.A.T.S.u může například zabít protivník, který se nečekaně objeví ve dveřích.

RPG systém je oholen až na kost a po úvodním rozložení bodů do hlavních atributů si hráč pouze odemyká a vylepšuje jednotlivé perky. Může si tak odemknout lepší využívání energie v Power Armoru, zdokonaluje se ve tvorbě úprav zbraní a brnění či se učí hackovat těžší terminály. Perků zde jsou desítky a jejich efektivnost se dá také zvýšit nalézáním vědomostních magazínů či sošek Vault Boye.

Bořkem stavitelem v nemilosrdné pustině

Asi tou největší novinkou ve čtvrtém Falloutu je stavění osad. Hráč má tedy možnost na některých místech postavit osadu, do které se následně nastěhují přeživší z okolního světa. Ti se o osadě dozvídají díky rádiovým věžím, které hráč musí postavit. Poté pro jejich spokojenost jim musí postavit baráky, sestavit postele, obstarat nějaké to jídlo a postarat se o čističku vody. Samozřejmě hráč musí také zajistit elektřinu, která bude pohánět vše mechanické.

Chybí jen ikonické brnkání kytary a byl by to hotový Silent Hill

Chybí jen ikonické brnkání kytary – a byl by to hotový Silent Hill.

FOTO: David Ryneš, Novinky

Ke konci nezbývá nic jiného než osadu pořádně zabezpečit, a to jak hlídacími posty, na kterých budou rotovat přeživší, tak i pomocí automatických střílen. Na papíře tato možnost vypadá rozhodně skvěle, ale jakmile hráč začne osadu stavět, narazí na krkolomné ovládání a rozhraní, které chce větší míru trpělivosti. Naštěstí pro ty, které toto stavění nezajímá, tak není povinnost. V rámci příběhové úkolu se tak musí postarat pouze o jednu jedinou – a tam to končí. Pokud však chce hráč splnit aspoň vedlejší linii jedné z větších postav – Prestona Garveyho, neobejde se bez čištění menších kempů, ve kterých posléze musí postavit právě rádiové věže.

V osadě umí být někdy fajn

V osadě může být někdy fajn.

FOTO: David Ryneš, Novinky

Se stavěním osad jde ruku v ruce úprava zbraní a zbroje. Ty si hráč může upravovat a vylepšovat u jednotlivých stolů, které se buďto v osadách již nacházejí, nebo si je musí nejdříve postavit. Následně se správnými surovinami si hráč zpevňuje či odlehčuje brnění a mění jeho atributy.

U zbraní jsou možnosti mnohem rozšířenější. Počínaje úpravou mířidel a rukojetí, přes tlumiče, větší zásobníky až po bubny. Bohužel v průběhu hry se hráči dostanou do rukou pěkné kousky už v samotném základu, a tak jsme při hraní necítili velkou potřebu  tyto zbraně vylepšovat, případně investovat čas do sbírání potřebných materiálů. Několikrát nám to tak připomnělo podobnou tvorbu zbraní ze třetího dílu Dead Space.

Stačí nabít raketomet a je po královně krabů

Stačí nabít raketomet – a je po královně krabů.

FOTO: David Ryneš, Novinky

Chyby. Chyby se nikdy nemění

Co se týká technického zpracování, bohužel musíme konstatovat, že čtvrtý Fallout se nevyhnul typickým chybám, které pronásledují tituly od Bethesdy již několik let. Není tak problém setkat se s létajícím psem, teleportujícími se postavami či nutností nahrát starší pozici, protože se v úkolu odmítá spustit událost, která pustí hráče dál do hry. Chyby jako špatné úhly kamery při rozhovorech či její nesmyslné nájezdy do zdi tak patří k tomu nejmenšímu.

Toto je ten největší problém, který sráží celkový dojem z hraní, a my nevěřícně kroutíme hlavou, proč si na to ve dnešní době vývojáři nedali mnohem větší pozor. Verze pro osobní počítače se navíc potýká s problémy, jako je spojená logika hry se snímkováním, těžkopádné rozložení kláves a také například chybějící podpora širokoúhlých rozlišení.

Páníčku toho si nevšímej. Jsem prostě Superpes

Páníčku, toho si nevšímej. Jsem prostě Superpes.

FOTO: David Ryneš, Novinky

I grafické zpracování hry je rozporuplné. Je vidět, že vývojáři umějí udělat nádherné kulisy díky obrovským zkušenostem z tvorby otevřených světů. Tím pádem dokáže titul oslnit některými scenériemi, které si doslova říkají o típnutí obrázku. Na druhou stranu detaily ulic či interiérů jsou někdy tristní. Textury v nízkém rozlišení a slabé modely vytrhávají hráče z jinak hezkého prostředí. Pořádné atmosféry se tak hráči dočkají hlavně ve venkovním prostředí.

Totéž platí také u postav, kde je vidět, že některé dostaly mnohem větší péči než druhé. Například perfektní detektiv Nick či novinářka Piper. Ti totiž mají povedené animace jak těla, tak i obličejů. Ostatní postavy však vypadají, jak kdyby vypadly z minulé generace konzolí.

Když udeří mlha, nebo radioaktivní bouře, tak hra má perfektní atmosféru

Když udeří mlha nebo radioaktivní bouře, má hra perfektní atmosféru.

FOTO: David Ryneš, Novinky

Kde však hra exceluje, to je hudební stránka. Za ní totiž stojí dlouholetý veterán Inon Zur, který se podílel na hudbě ještě izometrického Fallouta s podtitulem Brotherhood of Steel, stejně jako ve třetím dílu či v samostatném přídavku New Vegas. Dále jeho tvorbu mohou hráči znát z perfektní druhé Syberie či z loňského Dragon Age: Inquisition.

V titulu však nechybějí různé radiostanice, které si hráč může naladit. Některé hrají například pouze klasickou hudbu, ale další hrají dobovou hudbu z předválečného období, doplněnou povídáním moderátora. Ten se kolikrát vyjadřuje také k událostem, ve kterých má hráč hlavní roli.

Člen Bratrstva Oceli - Paladin Danse. V pozadí nesmí chybět zvědavý pes Dogmeat

Člen Bratrstva Oceli – Paladin Danse. V pozadí nesmí chybět zvědavý pes Dogmeat.

FOTO: David Ryneš, Novinky

Suma sumárum

Je to do nebe volající, jak vývojáři z Bethesdy neustále přehlížejí technické nedostatky, které jejich tituly od vydání doprovázejí. Pokud by hra měla méně chyb, o špetku lepší technické zpracování a lepší hlavní příběh, rozhodně by se jednalo o skvělý kousek. Potenciál je ve hře tedy stále ukryt, ale místy prosakuje. O jeho plné využití se musí opět postarat komunita, jako je tomu u her od Bethesdy již zvykem. Nebojíme se tak tvrdit, že za rok s pořádnou dávkou komunitních modifikací, které hru opraví či zkrášlí, bude tento Fallout dokonalou záležitostí.

Takto je nadprůměrnou hrou, která rozhodně dokáže zabavit na desítky hodin, stejně jako předchozí díly. Nemůžeme se však zbavit toho, že čtvrtý Fallout představuje převlečený Skyrim do postapokalyptického kabátu se stejnými nedostatky. Fanouškům postapokalyptických her s důrazem na větší akci a prozkoumávání ji vřele doporučujeme, protože ti se i přes chyby budou bavit královsky.

Fallout 4 vyšel na osobní počítače a herní konzole PlayStation 4 a Xbox One.

HODNOCENÍ: 7/10

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: