Hlavní obsah

Jak si vybrat ten nejlepší pevný disk

Novinky, Marek Schäferling

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Došlo vám místo pro data nebo si myslíte, že by to chtělo rychlejší disk? Poradíme vám, jak se mezi nimi orientovat, které parametry jsou pro vás důležité, ale i které jsou zavádějící. Konkrétně nás budou zajímat pevné disky do domácích počítačů, ale zmíníme se i o SSD a řešení pro notebooky.

Foto: mas, Novinky

Nevzhledná škatulka pevného disku ukrývá fascinující podívanou na lesklé plotny těsně obepnuté čtecími hlavami.

Článek

Podobnou situaci zažil snad každý: „Nedostatek místa na disku!“. I když v době 2TB mamutů by se to mohlo zdát nepravděpodobné, především shromažďování multimediálního obsahu dokáže zahltit libovolně velké úložiště. Ačkoliv se mezi uživateli najdou i tací, kteří si zcela pohodlně vystačí s 80GB diskem-staříkem, většina aktivních lidí musí čas od času disk(y) promazávat nebo dokupovat.

Jenže pevné disky nejsou zdaleka jen o gigabytech. Mohou být úsporné, jsou taktéž disky pro nepřetržitý provoz, některé se hodí pro skladování dat, jiné vyniknou jako systémové. Zkusíme se jejich problematikou prokousat systematicky.

Každý disk specifikuje několik základních údajů. Předně rozměr disku, dále rozhraní kterým jej do počítače připojujeme, rychlost otáčení ploten za minutu, kapacita vyrovnávací paměti a nesmíme zapomenout ani na hustotu zápisu.

Rozměry

Typický disk pro stolní počítač patří mezi 3,5“ (tři a půl palce), které značí průměr plotny disku. V noteboocích najdete zpravidla menší 2,5“ HDD, ve výjimečných případech i miniaturní 1,8“. Ty se však omezují jen na ultramobilní řešení. Stále populárnější SSD disky bez pohyblivých částí se dělají jen ve velikostech do 2,5“, do stolních počítačů se proto montují s jednoduchou redukcí do 3,5“ pozic.

Foto: mas, Novinky

Pevné disky

Datové rozhraní

Starší disky využívaly paralelního přenosu dat přes široké kabely U-ATA, ty naštěstí již vytlačilo rychlejší a uživatelsky přívětivější sériové rozhraní SATA. Výhoda SATA rozhraní se promítá i do sjednocení konektoru pro stolní a přenosný počítač. Notebookový 2,5“ SATA disk je možné bez potíží zapojit do stolního počítače.

Opačně to bohužel možné není, nejen kvůli rozměrům. Stolní 3,5“ disky, ač se stejným konektorem, potřebují kromě napájení z 5V i napětí 12V, které v notebooku nenajdete. Ale i tak jde o slušný pokrok, u dřívějšího paralelního rozhraní byla nutná mechanická redukce.

Rychlost ploten

Podle rychlosti otáčení nejlépe poznáte, zda je disk mířený spíš na výkon nebo na nízkou spotřebu. Nejběžnější skupina disků točí 7200 otáček za minutu. Nebylo tomu tak vždycky, ale dnes jde u stolních PC o standard. U notebooků je 7200 ot/min maximum, pro desktop si můžete pořídit ještě desetitisícového VelociRaptora. Disky ocejchované číslem 7200 patří mezi výkonnostně laděné.

Druhá, pomalejší skupina, se otáčí rychlostí 5400 ot/min, případně 5900 ot/min. Jejich doménou je nižší spotřeba, na kterou se váže i nižší teplota a hluk. Druhá strana mince je ta, že trpí na delší přístupovou dobu, čímž nejsou vhodné jako systémové. U notebooků je 5400 otáček nejrozšířenější skupina, pod nimi můžete najít ještě 4200 ot/min s většinou velmi slabými výsledky.

Vyhledávací čas - odezva

Takzvaný „seek“, tedy vyhledávání, má do značné míry návaznost na rychlost otáčení. Rychlejší disky mají seek kratší, pomalejším diskům trvá vyhledání informace o něco déle. Odezva disku se počítá v řádech ms, rychle rotující Velociraptor má seek při čtení asi 7ms, typická střední třída disku jako Seagate Barracuda 7200.12 asi 14ms. Odráží se tu i průměr plotny disku – velikost.

Odezva je asi největší výhodou SSD disků ve srovnání s klasickými. Vyhledávací časy u nich nedosahují zpravidla ani 1ms. V praxi se tato výhoda projeví především rychlou prací s malými soubory nebo při práci s několika soubory najednou.

Foto: mas, Novinky

Dvě generace rohraní pevných disků: Starší U-ATA (vpravo) a nová SATA. Rozdílné nejsou jen datové kabely, ale i napájecí konektor.

Vyrovnávací paměť

Paměť anglicky zvanou „cache“ má snad každá významnější komponenta v počítači. Jde o paměť užívanou k urychlení operací. Může obsahovat informace o naposledy prováděném úkolu, může uchovat odkazy na frekventovaně přistupovaná data, ale také pomáhá jako zásobník při větším vytížení. A čím větší vyrovnávací paměť je, tím výkonnější disk pravděpodobně bude.

Nemusí to však platit absolutně, efektivní využití cache disku je dáno programovým vybavením disku, takže se mezi výrobci může efekt docela hodně lišit. Tam kde jednomu výrobci stačí 16MB, jiný raději nasadí dvojnásobek, ale výkon může být stejný. Vyrovnávací paměť tedy není určujícím faktorem.

Hustota zápisu

Poslední, čemu se dnes budeme věnovat, je hustota zápisu na plotnu. Stejně jako se u procesorů zvyšuje neustále počet tranzistorů, u pevných disků zvyšují výrobci hustotu zápisu. Špičku momentálně tvoří modely s 500GB na jednu plotnu, starší generace nabízela 330GB, a pokud se podíváte o deset let zpět, tak se na stejnou plochu vtěsnalo jen asi 10 až 20GB jedniček a nul.

A k čemu je nám vyšší hustota dobrá? Inu, když má pevný disk menší počet ploten, méně se zahřívá, má nižší hmotnost (plus pro notebooky), spotřebuje méně elektrické energie a jeho výroba je levnější. Vezměme si příklad 330GB na plotnu.

K vytvoření 1TB disku s touto technologií je zapotřebí tří ploten a šesti čtecích hlaviček. Proti tomu 160GB varianta bude mít plotnu využitu jen z jedné strany a jen jednu čtecí hlavičku. Chcete-li tedy co nejtišší disk, koupíte si „stošedesátku“, pokud vám jde o kapacitu, musíte počítat s vyšší teplotou disku způsobenou větším počtem mechanických částí.

Reklama

Výběr článků

Načítám