Tallinn Manual 2.0 vytisklo v angličtině nakladatelství Cambridge University Press jako druhé vydání příručky, která poprvé vyšla v roce 2013. Jde o jedinečné dílo svého druhu, ve kterém se devatenáct právníků pokusilo stanovit pravidla, jimiž by se měly či mohly řídit vlády v případě kybernetických konfliktů.

"Estonsko čelilo v roce 2007 masivnímu počítačovému útoku. Následující rok vypukl konflikt mezi Ruskem a Gruzií, ve kterém se odehrála rovněž spousta kybernetických aktivit," řekl americký profesor Michael Schmitt z Exeterské univerzity, který práce na příručce vedl.

Masivní útoky hackerů

Od středy se v Tallinnu účastní již deváté konference o kybernetických konfliktech (CyCon), které od roku 2009 každoročně pořádá středisko NATO pro počítačovou obranu se sídlem v estonské metropoli. Vzniklo v důsledku masivního útoku hackerů na Estonsko, který místní úřady přisoudily Rusku.

"Mezinárodní společenství se kvůli tomu začalo zajímat o kybernetické konflikty. Reakce zněla: 'Panebože, nemohu odpovědět na žádné otázky!' Tak se zrodil nápad na tuto knížku," vysvětluje profesor Schmitt, který také stojí v čele katedry mezinárodního práva na škole amerického námořnictva.

"Zpočátku se ustavičně mluvilo o virtuálním Divokém západě, kde žádný zákon nemůže platit. My právníci jsme věděli, že zákony jsou, ale netušili jsme, jak je uplatnit," říká.

Přesto bylo naléhavě potřebné odpovědět na následující otázky: Stanoví počítačový útok právo na legitimní obranu? Jak útok přiřadit k útočníkovi? Jaké postavení mohou mít oběti? Jak reagovat? Co dělat, když nemůže být předložen žádný důkaz o vině útočníka, je-li tak snadné smazat stopy?

"Když bylo v roce 2007 napadeno Estonsko, chráněné článkem pět alianční smlouvy (podle kterého je útok proti jednomu členskému státu útokem proti celé Alianci), mělo to znamenat, že NATO musí Estonsku přijít na pomoc, anebo ne? Byl to útok proti civilnímu obyvatelstvu, a proto došlo k porušení mezinárodního humanitárního práva? Nikdo neznal odpovědi," připomněl Schmitt. "Bylo to, jako kdybychom začali hrát fotbal, aniž bychom znali, jak se dávají góly, co jsou fauly a kdo může být rozhodčí," dodal.

Nedokázali se shodnout

Devatenáct expertů, většinou profesorů mezinárodního práva, se tak pokusilo na 642 stránkách srovnat právní terén, často technicky velmi obtížný, aniž váhalo přiznat, kdy se nedokázali shodnout.

Má být například počítačová špionáž považována za vyzvědačskou operaci s využitím internetu, tedy v zásadě za přípustnou, anebo za agresi? Smí stát používat hesla svého válečného zajatce na sociálních sítích? Seznam otevřených otázek je dlouhý a odpověď na všechny nelze najít ani v Tallinn Manual.

"Nesnažíme se psát zákony," ujišťuje Schmitt. "To dělají vlády. Tato knížka se snaží vysvětlovat zákony. Je mým cílem, aby ji měli na stole všichni právníci ministerstev obrany, zahraničí, rozvědek. Pak by mohli říci: toto je situace, které čelíme, a toto můžeme udělat."

"Pokud zákon není jasný, musíte přijmout politické rozhodnutí. Ale přinejmenším debata postoupila dále. Už to není 'Panebože, co máme dělat?'," dodává Schmitt.