Pokus napodobil lidský mozek – konkrétně jeho poziční a mřížkové (gridové) neurony a jejich interakci. „Zapínají“ se vždy v určitém místě prostoru, přičemž nezpracovávají pouze zrakový vjem, nýbrž vytvářejí jakousi vnitřní mapu okolí.

Vědci pro tento účel nezkonstruovali umělé neurony fyzicky, nýbrž vytvořili dvojrozměrný software a nechali robota volně mapovat prostor kanceláře o 35 metrech čtverečních.

Dosavadní sítě jsou příliš jednoduché

„Umělé mřížkové buňky vytvářejí přizpůsobivý a velký mapující a navigační systém,“ citoval server Mashable.com šéfa týmu Chaj-čou Liho ze singapurské Agentury pro vědu, technologii a výzkum (ASTAR). Experiment podle jeho slov přiblížil schopnost stroje napodobit složitější aktivitu lidského mozku. „Robotika stále víc využívá umělých nervových soustav, aby naučila roboty plnit úkoly, jako je poznávání předmětů a chápání, ale tyto sítě ještě věrně neodrážejí spletitost biologického mozku,“ napsal server.

Podle Orena Etzioniho, šéfa Allenova institutu umělé inteligence v americkém městě Seattlu, jsou umělé nervové sítě a jejich spojení příliš jednoduché v porovnání s neurony a jejich synapsí (spojením k předávání vzruchu).

Za lidskou GPS byly loni tři Nobelovy ceny

Za výzkum lidské prostorové navigace, z něhož čerpají průkopníci umělé inteligence, byly loni uděleny Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství.

Laureáty se stali John O’Keefe z londýnské University College a manželé Edvard a MayBrit Moserovi z Norské technické a přírodovědecké univerzity v Trondheimu.

Existenci pozičních mozkových neuronů oznámili jako první v roce 1971 právě O’Keefe se svým spolupracovníkem Jonathanem Dostrovským.

O sedm let později formulovali teorii, že navigační neurony v části mozku ve spánkovém laloku, zvaném hippokampus, z ní dělají centrum lidské poznávací mapy.

V roce 2005 pak manželé Moserovi objevili mřížkové neurony, jež aktivují průsečíky tří os, které určují koordináty.