Hlavní obsah
Božena Němcová (1820-1862), spisovatelka. Dílo malíře Josefa Vojtěcha Hellicha Foto: ČTK

Tajemství Barbory N.: skutečně se Božena Němcová narodila před 200 lety?

Uplynulo již 200 let od narození Boženy Němcové, které se nejčastěji datuje ke 4. únoru 1820. Jenže… Možná jsme slavné kulatiny zmeškali o dva roky. Nebo také o čtyři. Kdy se spisovatelka doopravdy narodila, totiž nikdo přesně neví. Stejně tak není zcela jisté komu.

Božena Němcová (1820-1862), spisovatelka. Dílo malíře Josefa Vojtěcha Hellicha Foto: ČTK
Tajemství Barbory N.: skutečně se Božena Němcová narodila před 200 lety?

Čí dcerou je ve skutečnosti Barbora Panklová? Na tuto otázku existuje skoro tolik odpovědí, jako je literárních vědců, kteří se původem slavné spisovatelky zabývali. Podle nich mohli být Barunčinými rodiči nejen zámecká pradlena Johanna Barbara Terezie Novotná a panský kočí Johann Baptist Pankel, ale také rozmarná vévodkyně Dorothea Zaháňská a šlechtic Clam-Martinic.

Jasno může do problému vnést srovnání DNA slavné spisovatelky s jejími potenciálními příbuznými.

Spekuluje se dokonce, že je dcerou slavného malíře Goyi a španělské šlechtičny Sabasy. Nebo jeho vnučkou – a narodila se Goyově nemanželské dceři, již počal s vévodkyní z Alby.

Jasno může do problému vnést srovnání DNA literátky s jejími potenciálními příbuznými, v současné době na něj ovšem chybí peníze. Proběhne někdy? A má vůbec smysl?

Matka (snad) jistá

Jak píše univerzitní profesorka Stanislava Kučerová v článku Pravda a dohady o původu Boženy Němcové, výchozí omyl ohledně původu spisovatelky způsobila její nejslavnější kniha Babička. První věta první kapitoly zní: „Babička měla syna a dvě dcery.“

Sousoší Babičky s dětmi

Foto: Dana Ehlová

Badatelé to vzali doslova, takže když se v matričním archivu v Kladsku (babička Magdalena Novotná odtud uprchla s dětmi roku 1807 před blížícím se napoleonským vojskem) našlo jedno chlapecké a dvě dívčí jména, pátrání po matce Boženy Němcové, která se v knize jmenuje Terezka, skončilo. Jedno ze zmíněných jmen totiž znělo Johanna Barbara Terezie, narozená roku 1805. Ta byla také za matku knižní Barunky dlouho pokládána.

Zápis o křtu Barbory z Vídně však nese datum 5. února 1820. A matriční zápis ze svatby Johanny Barbary Terezie Novotné a Jana Pankla v České Skalici je datován 7. srpna 1820. Narodila se tedy Barunka patnáctileté matce, a navíc jako nemanželské dítě půl roku před svatbou rodičů? S částečným vysvětlením přišel badatel Rudolf Rejchrt, který v kladských matrikách objevil další tři děti manželů Novotných, mezi nimi i Marii Magdalénu Terezii, narozenou roku 1797, další možnou „paní Terezku“.

Právě ta je nyní obecně uváděna jako Barunčina matka. Jeden problém je tím vyřešen: datum svatby odpovídá věku nevěsty i věku vhodnému pro matku: v roce 1820 bylo Marii Magdaléně Terezii necelých 23 let.

Přišla Barunka na svět jako důsledek skryté „hříšné“ lásky a Panklovi byli pouze „pěstouni“?

Jak však upozornila spisovatelka Helena Sobková v knize Tajemství Barunky Panklové, malá Barbora byla poprvé zapsaná do školní matriky v roce 1824. To by jí ovšem byly podle zápisu o křtu pouhé čtyři roky. Musela se proto narodit dřív, zřejmě někdy v letech 1816 až 1818, vyvozuje badatelka.

Tím vzniká spousta otázek: Je křestní list datovaný ve Vídni roku 1820 falšovaný? Byli tedy Panklovi pouze pěstouni a Barunka přišla na svět jako důsledek „hříšné“ lásky někoho jiného? A pokud ano, kdo byli její otec a matka?

Hledají se rodiče

Jako první potenciální matka se nabízela „paní kněžna“ z Babičky, Kateřina Vilemína Zaháňská, jejímž milencem byl v době narození Barunky rakouský státník Klemens Metternich. Brzy se ovšem zjistilo, že Kateřina zůstala po nepodařeném porodu z roku 1801 neplodná.

Byla matkou Boženy Němcové Dorothea von Biron, manželka hraběte Edmonda Talleyranda a později milenka jeho strýce vévody Charlese Talleyranda (na snímku)?

Foto: Repro foto Rundale / Metropolitní muzeum umění v New Yorku

Spisovatelka Helena Sobková proto naznačuje, že matkou Barunky může být další kněžna z rodu Zaháňských, nejmladší Kateřinina sestra Dorothea von Biron. Je totiž známo, že rozverná šlechtična si s manželstvím hlavu moc nelámala. Ani k tomu neměla důvod: její manžel, hrabě Edmond Talleyrand-Périgord, se jako voják téměř nezdržoval doma, navíc to byl sukničkář a hazardní hráč holdující alkoholu.

A tak Dorothea prožila v roce 1815 bouřlivý románek s hrabětem Karlem Janem Clam-Martinicem. Ten sice brzy skončil, nikoli však bez následků. Jak dokládá německý historik Johannes Willms v knize Talleyrand: Virtuose der Macht, na podzim 1816 porodila šlechtična potají ve francouzských lázních Bourbon-l’Archambault dceru.

„Vídeň! Toto slovo obepíná můj osud… Božsky jsem se tam bavila, hořce jsem zde často plakala, mé bytí se tu zamotalo,“ vzpomíná Dorothea v knize Souvenirs v době, kdy už žila se strýcem svého manžela, známým politikem vévodou Charlesem Talleyrandem.

Další hypotézu nastínil pravnuk spisovatelky: podle něj je jejím otcem španělský malíř Goya.

Mluví o svém nemanželském dítěti? A mohla by jím být Barunka? Podle Heleny Sobkové tomu napovídá mimo jiné chladný vztah Terezie Panklové k nejstarší dceři, neobvyklá náklonnost šlechtičen Zaháňských, díky níž Barunce umožnily tříletou výchovu na zámku, či vzhledová podoba Dorothey a budoucí spisovatelky: Barunka byla vysoké, štíhlé, zelenooké, černovlasé děvče – na rozdíl od plavovlasého, modrookého Jana Pankla či silné, nehezké Terezie.

Argumenty Heleny Sobkové zní sice zajímavě, dnes už je však téměř jisté, že nemanželská dcera narozená roku 1816, kterou Dorothea neuznala za svoji, není Barunka z Babičky. Jak doložil badatel Miroslav Ivanov v knize Zahrada života paní Betty, tato holčička se jmenovala Marie-Henriette Dessalles a prožila celý život ve Francii, kde roku 1905 také zemřela.

Byl otcem malíř Goya?

Další hypotézu ohledně rodičů nastínil pravnuk spisovatelky Tomáš Němec ve studii Tajemství původu Boženy Němcové. Podle něj byl otcem Barunky španělský malíř Goya. V pozůstalosti spisovatelky se totiž našly tři Rembrandtovy grafiky, které slavnému umělci prokazatelně patřily: jsou zahrnuty do soupisu majetku, jenž vznikl po smrti jeho ženy v roce 1792. Obrazy „byly staré nejméně 200 let, na hrubém, dnes už nepoužívaném papíru, porušené mnohde skvrnami a trhlinami“.

Je otcem spisovatelky malíř Goya a matkou španělská šlechtična Sabasa García?

Foto: Repro foto Národní galerie uměni, Washington, Profimedia.cz

Na prvním sklízejí venkované obilí na políčkách úrodného údolí. Na druhém medituje nad lidskou lebkou stařec pod stromem, za nímž číhá lev. Třetí zachycuje shledání ztraceného žebráka s příbuznými. Interpretace pana Němce zní:

„Vypátráš-li a pochopíš-li venkovský původ otcův a budeš-li přemýšlet, čím byl, bude tě jistě neustále nejistota v hlavě mučit jak dravá šelma. Ale poznáš-li pravdu ve čtvrté, nejmenší grafice, ke které se dostávám až nakonec, užasneš nad obsahem i nenapodobitelným mistrovstvím nepodepsaného leptu a dospěješ možná ke shledání se svým otcem… (Grafika ti) vysvětlí, že tvůj otec byl velký malíř, pocházející z venkova, ale že rozuměl světu a bojoval svým dílem za lidskou lásku a mravní i citové povznesení.“

Zmíněný čtvrtý lept zachycuje podle Tomáše Němce inkviziční soud nad vzácnými, cizokrajnými tvory. V levém dolním rohu nese špatně čitelný podpis. Podle Tomáše Němce jde o kryptogram, skrývající jména slavného malíře Franciska Goyi a španělské šlechtičny Sabasy Garcíi, která stála modelem k jednomu z jeho nejkrásnějších portrétů.

„Směr čtení a počítání písmen určuje hlava anděla – foukače, vyobrazená skoro vprostřed na pravém okraji leptu… První písmeno zleva je „G“, páté „O“, jedenácté „Y“ a čtrnácté „a“, tedy dohromady GOYa,“ tvrdí Tomáš Němec. Celý kryptogram se podle něj čte postupně zleva i zprava a vykládá ho takto: „Sabasa Francisca García a Goya vykonali chybný lidský skutek.“

Tento lept skrývá podle pravnuka Boženy Němcové kryptogram se jmény jejích rodičů.

Foto: Repro foto Tajemství původu Boženy Němcové / Milan Malíček, Právo

Přestože je touha autora vystopovat rodové kořeny pochopitelná, jeho závěry neberou vědci příliš vážně. Jednak je luštění písmen na špatně dochovaném podpisu velmi sporné, jednak výklad samotný nedává úplně smysl: proč zvolit právě první, páté, jedenácté a čtrnácté písmeno? Navíc, i když byl Francisco de Goya známý milostnými pletkami, v době údajného zplození dcery mu táhlo na sedmdesát.

Hlavní protiargument však publikovalo na svých webových stránkách Muzeum Boženy Němcové: zmíněný čtvrtý list je reprodukcí Rembrandtovy rytiny s názvem Danielova vize čtyř bestií a podpis se čte: „Rembrandt f. 1655“ – f. je u signování obrazů běžně používaná zkratka, která pochází z latinského „fécit“ a znamená „vytvořil, udělal“. Takže tudy cesta k vysvětlení Barunčina původu také nevede…Nebo přece jen ano?

Když ne dcera, tak vnučka?

Na teorii Tomáše Němce totiž navázala spisovatelka Františka Vrbenská, podle které by matkou Boženy Němcové mohla být utajená dcera malíře Goyi a Maríi del Pilar Teresy Cayetany, vévodkyně z Alby. „Jejich milenecký vztah byl ve své době všeobecně známý a vazbu na Goyu naznačují tři výše zmíněné Rembrandtovy grafiky,“ říká. Čtvrtý grafický list je podle ní Goyova akvatinta, kterou zhotovil podle Rembrandtova originálu.

Co se týká spisovatelčiny matky, dochovala se korespondence zchudlé francouzské šlechtičny Rosalinde de Laustan, která se starala o Herminii, „nelegitimní dceru urozené španělské šlechtičny a známého malíře ze spřízněného baskického rodu“.

Tedy Cayetany a Goyi? Její schovanka se pak v roce 1815 údajně až příliš sblížila s urozeným mladým rakouským důstojníkem, snad jihočeským šlechticem Janem Adolfem II. ze Schwarzenbergu, jenž tou dobou pobýval v Paříži, a porodila nemanželskou dceru. Když se později provdala za zámožného notáře v Bordeaux, začalo být batole na obtíž a Rosalinde mu našla díky přímluvě „vlivného rakouského politika“ pěstounskou péči v Čechách.

„Na jaře 1989 jsem fotokopie dopisů paní de Laustan viděla, patřily páru mladých francouzských turistů. Zčásti jsem je pročetla, ale vůbec mě tehdy nenapadla souvislost s Boženou Němcovou. Až když jsem později objevila spis pana Tomáše Němce, došlo mi, že by do Španělska opravdu mohly nějaké indicie vést. Vzhledem k časovým údajům sice není možné, aby byla Božena Němcová malířovou dcerou, mohla by však být jeho vnučkou,“ podotýká Františka Vrbenská.

Podle ní není náhodou, že se Goya před svou smrtí přestěhoval právě do Bordeaux. Možná chtěl strávit sklonek života v blízkosti nemanželské dcery…

Návrh mince k 200. výročí Boženy Němcové

Foto: ČNB

Je tedy slavná česká spisovatelka Goyovou vnučkou? Vyloučit se to nedá: Kateřina Zaháňská pečovala o více dívek narozených „z levého boku“ a s hrabětem Metternichem, který mohl předání děvčátka zprostředkovat, měla velmi blízký vztah. Bohužel ani pro tuto zajímavou teorii neexistují přímé důkazy.

Jen krůček od pravdy

Na všechny otázky by mohla odpovědět věda. V letech 2015 až 2017 byly zkoumány vlasy spisovatelky a jejího syna Hynka, uložené v Muzeu Boženy Němcové. Zabývali se jimi odborníci z muzea, Památníku národního písemnictví, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Ústavu lékařské genetiky Univerzity Palackého v Olomouci a Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR.

Mezioborový tým došel ze srovnání DNA k závěru, že mezi osobami, od nichž vlasy pocházejí, byl přímý příbuzenský vztah matka-syn. Potvrdilo se tak mimochodem, že vlasy opravdu patří spisovatelce, ale hlavně byla při průzkumu vlasů Boženy Němcové získána mitochondriální DNA.

Stačilo by tedy její DNA porovnat s genotypy potenciálních příbuzných a o původu bude jasno. Muselo by však jít o příbuznou v přímé ženské linii, protože mitochondriální genetická informace se předává převážně z matky na dceru. U matky a syna je průkazná pouze v první generaci, proto šlo potvrdit příbuzenský vztah Boženy k Hynkovi. Zní to jednoduše, ale není.

„U sester spisovatelky jsme dcery ani nehledali, protože neměly děti. A prostřednictvím špičkového genealoga jsme ověřili, že v rodině Zaháňských neexistuje žena z přímé ženské linie,“ vysvětluje bývalý ředitel Muzea Boženy Němcové Milan Horký, který tým vedl.

Božena Němcová s dětmi. Zleva: Jaroslav, Karel, Hynek, Teodora

Foto: Repro foto Muzeum Boženy Němcové

Odborníci proto začali uvažovat o exhumaci v Polsku. Měli v plánu navštívit kostel svatého Kříže v Zaháni, kde spočívají ostatky vévodkyně Kateřiny i Dorothey, udělat na místě průzkum a podle okolností rozhodnout o nejšetrnějším postupu. Cílem bylo odebrat vzorek, z něhož by šla spolehlivě určit DNA: zub nebo kus kosti, protože u měkkých tkání dochází po smrti k degradaci, takže by genetická informace nemusela být kompletní. Tým dokonce už získal církevní souhlas, aby učinil odborné kroky, nakonec však z celé akce sešlo.

„Pátrání uvízlo na penězích, chybělo nám asi dvě stě tisíc korun,“ konstatuje Milan Horký.

Vnucujeme se do ložnic?

Chceme však pravdu o původu Boženy Němcové znát? Ne všichni badatelé se na tom shodují. „S indiskrecí hraničí hypotéza o nemanželském původu Boženy Němcové a určování jejích ‚pravých‘ rodičů. Podobná pronikání do ložnic osob privilegovaných jsou při vší poučenosti vykladačů třeba poutavá, ale mohou přiživovat mindráky nás neprivilegovaných a budit chuť na doplňující pikanterie,“ uvedla také přední znalkyně české literatury 19. století Jaroslava Janáčková v rozhovoru pro magazín Hospodářských novin Ego.

Informace o nejsoukromějším životě spisovatelky pro „ukájení zvědavosti širokého obecenstva“ odmítá také Stanislava Kučerová.

Staré bělidlo: místo, kde Barunka Panklová strávila dětství, a hlavní dějiště Babičky.

Foto: Vít Černý, ČTK

Je pravda, že ať byla Božena Němcová dcerou kohokoli, na jejím literním významu to nic nezmění. Lidé jsou však zvědaví a „nejistota někdy neúnosná“, jak praví spisovatel František Kožík v úvodu studie Tajemství původu Boženy Němcové. Takže ano, chceme vědět!

A možná se časem také dozvíme, i když to nebude hned. „Pátrání ohledně DNA Boženy Němcové zatím žádné pokračování nemá. Nikdo nás dál neoslovil a my sami žádné kroky neděláme. Momentálně se zaměřujeme na to, abychom vytvořili novou expozici, která bude odpovídat významu spisovatelky. Na bádání je času dost, ty vzorky tam pořád ještě jsou,“ uzavírá Martina Zálišová, vedoucí odboru kultury města Česká Skalice, které Muzeum Boženy Němcové spravuje.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků