Rakety na Bílé hoře. Před 90 lety je vypustil jejich nedoceněný vynálezce Očenášek

Ludvík Očenášek byl český objevitel, konstruktér a vynálezce, který významně přispěl k rozvoji letecké a raketové techniky. „Bohužel je dost nedoceněný,“ řekl Novinkám popularizátor kosmonautiky Milan Halousek z České kosmické kanceláře.

Očenášek se narodil v Kříši na Rokycansku v rodině chudého horníka. Po vystudování střední průmyslové školy v Praze (studoval ji při zaměstnání) založil v roce 1898 mechanickou dílnu pro své pokusy. Zejména se zabýval vývojem motorů, které vyráběl ve své dílně v pražských Nuslích (Jaromírova ulice).

Dílnu na mechanické stroje později rozšířil až na továrnu se stovkou zaměstnanců, zaměřující se na elektrické přístroje. Jeho prvním větším výrobkem s použitím několika vlastních vynálezů je tzv. jednokolo (monocykl).

Mezi roky 1905 a 1906 sestrojil unikátní letecký hvězdicový rotační motor, který později použil v jednoplošníku vlastní konstrukce (1910). Motor o váze zhruba 75 kilogramů měl výkon 12 koňských sil.

V roce 1915 zhotovil model vzdušného torpéda, okřídlené miny, jejíž dokumentaci poté tajně předal Francii. Ještě v témže roce bylo okřídlené torpédo nasazeno na válečné západní frontě.

Před koncem 1. světové války, v roce 1918, zřídil v zahradě smíchovské usedlosti, vily jménem Demartinka, kde žil, tajnou telefonní stanici pro odposlech hovorů mezi Prahou a ministerstvy války ve Vídni a v Berlíně.

Získané informace předával prostřednictvím čs. podzemního hnutí Maffie spojencům. (Odbojová organizace Maffie usilovala pod vedením T. G. Masaryka o zřízení samostatného československého státu.) Roku 1919 Očenáška za tuto činnost vyznamenali čestnou „Československou revoluční medailí“.

„V roce 1929 pozval Očenášek do Prahy německého průkopníka raketové techniky Hermanna Obertha, přičemž v neděli 2. března 1930 vypustil na Bílé hoře nedaleko Prahy (čtvrť Bílá Hora je součástí Prahy až od 60. let – pozn. red.) několik jedno- i dvoustupňových raket na prachový pohon. Největší z raket byla vysoká tři čtvrtě metru, nejvyšší dosažená výška byla zhruba 2,5 km. Rakety úspěšně přistávaly na padáku,“ popsal Halousek.

Tento „kosmodrom“ musel být „bezpečně daleko od civilizace“. Se svými raketami Očenášek později prováděl i několikakilometrové přelety mezi bývalými lomy poblíž řeky Sázavy na Benešovsku.

Zajímavé je, že daný raketový pokus „na pláních u Bílé hory“ byl jeho druhým. „Své rakety totiž odpálil nejprve utajeně na konci ledna 1930. Až pak oficiálně onoho 2. března,“ sdělil Novinkám kurátor letecké sbírky Národního technického muzea Michal Plavec.

Vystřelené rakety měly poměrně velké stabilizátory a větší průměr hlavice než trupu. Vynálezcovým prvotním zájmem nicméně nebyly vesmírné lety, nýbrž rychlá doprava poštovních zásilek pomocí raket mezi Evropou a Amerikou.

Publicista a spisovatel Zdeněk Čech v knize Drsný střed Evropy IV. s podtitulem Potlučený lev aneb Soumrak, noc a stmívání doruda připomíná, že ve své době se o Očenáškovy rakety začala zajímat čs. armáda. Připravil pro ni tři prototypy hydrodynamických člunů dosahujících rychlosti až 80 km/hod. a ozbrojených rychlopalným kanónem.

O vodní superzbraň projevili zájem například i Japonci či Rumuni. Na výrobu ale nebylo dost peněz, jelikož v roce 1936, kdy měla začít, se stavěly spíš pevnosti proti hitlerovskému Německu.

Hospodářská krize tak dolehla ve 30. letech minulého století i na Očenáška a jeho nevelká elektrotechnická továrna zkrachovala.

Koncem roku 1933 začal pracovat pro firmu Baťa a mezi roky 1933 a 1935 pro ně testoval nedaleko Prahy na Vltavě postupně tři typy reaktivních vodních člunů s nízkým ponorem. Podobné testy provádí v roce 1934 na Dunaji pro československou armádu.

„Od roku 1934 do roku 1936 vyvíjel bezhlučný kulomet, jehož vývoj ale už nedovedl do provozuschopného stavu,“ doplnil Halousek, který je též předsedou vzdělávacího spolku Kosmos-news i Astronautické sekce České astronomické společnosti.

Očenášek jakožto nadšený sokol aktivně podporoval české sokolské hnutí a roku 1937 realizoval svůj nápad a vyrobil a do plochy strahovského stadionu zabudoval podzemní reproduktory přímo mezi cvičence Sokola, aby se odstranily časové zvukové prodlevy při připravovaném sokolském sletu.

Další roky opět nepřinesly – nejen pro něj – žádnou radost. Po okupaci Československa v březnu 1939 Očenášek zničil všechny prototypy, modely i plány svých vynálezů, aby se nedostaly do rukou nacistů. Celou válku pak prožil v částečné ilegalitě.

„V květnu 1945 bojoval ve věku 73 let na pražských barikádách a 8. května 1945 byl při obraně Českého rozhlasu těžce raněn střepinami granátu,“ uvedl Halousek.

Ani po válce to neměl jednoduché, spolupracovat s novým komunistickým režimem odmítl. I proto jeho jméno upadalo téměř v zapomnění. Situace se ale v posledních letech zlepšuje, jeho osobu připomíná občanské sdružení Přeskopec, které vybudovalo naučnou stezku s jeho jménem v okolí Plas. K jeho odkazu se hlásí obce Dražeň a Kříše, Národní technické muzeum mu vydalo monografii.

Ludvík Očenášek zemřel v létě roku 1949 ve věku 77 let na následky infarktu (v obci Dražeň na Plzeňsku), pochován je na Olšanských hřbitovech v Praze.

V roce 1978 byl jako český raketový a letecký průkopník uveden do Mezinárodní vesmírné Síně slávy (International Space Hall of Fame) v Muzeu kosmické historie v Novém Mexiku ve Spojených státech. Této posmrtné pocty se tedy dočkal, avšak jinak opravdu nepatří k nejznámějším tuzemským vynálezcům.

Jeho jménem byla v roce 2005 pojmenována planetka 61404 Očenášek, objevená o pět let dříve astronomy Petrem Pravcem a Peterem Kušnirákem v Ondřejově.