Každému se může stát, že přestane být schopen splácet své dluhy, nebo někde zapomene něco důležitého zaplatit. Věřitel pak může překvapivě rychle pohledávku předat inkasní agentuře nebo soudu a rozjet tak na vás hotovou štvanici. Nejhorší, co v takovém případě můžete udělat, je dělat mrtvého brouka.

 Komunikujte, starejte se

Pokud na vás ze schránky jednoho dne vypadne dopis od firmy, která převzala váš dluh s výzvou k jeho splacení, nebo vás budou její pracovníci volat, ihned reagujte. U telefonního kontaktu požádejte, aby vám vše dali písemně.

Obdržený dopis si nejdřív důkladně přečtěte. Měly by v něm být nejdůležitější informace o vašem dluhu - jeho původ a výše, termín splatnosti, čísla příslušných kont a další údaje, které musí odpovídat skutečnosti. Seriózní firma by měla hned zpočátku nabídnout vyřešení celé záležitosti smírčím způsobem, tedy dohodou.

Pokud budou všechny údaje „sedět“ a je-li to jen trochu možné, dluh co nejdříve zaplaťte. Ušetříte si tak další výdaje za neustále rostoucí úroky.

O vymáhání dluhů koluje spousta mýtů. Málo lidí však ví, že inkasní agentura může být poslední záchranou v situaci, když nemůžeme své dluhy zvládnout. Určitě v případě, když se opravdu snaží pomoct dlužníkovi najít nejvýhodnější způsob splacení pohledávek. A pokud soudní řízení a exekuci považuje až za krajní řešení, které hodlá využít pouze tehdy, nebude-li dlužník spolupracovat, nebo pokud se odmítá s věřitelem dohodnout.

Přijatelná dohoda (třeba splátkový kalendář) s vymáhací firmou je pak první krok k vyřešení náročné situace a cesta k životu bez dluhů. Chce to však rychlou reakci, protože pohledávka se každým dnem zvyšuje!

Rychlé férové jednání je levnější

Pokud tedy víme, že nezaplacená splátka nebyla z naší strany výjimka, ale zkrátka jsme přestali své dluhy zvládat, měli bychom začít jednat sami a ihned. Na nic nečekat.

Ani na urgence věřitele, natož pak na soudní obsílky nebo vymahačské dopisy. Rozumné není ani řešit situaci další půjčkou - to je vytloukání klínu klínem, které se většinou ve výsledku obrátí proti nám. Ideální je kontaktovat věřitele ještě dřív, než se zpozdíme se splátkou v běžném termínu splatnosti. Zvlášť banky jsou v takovém případě o hodně vstřícnější.

Rozhodně se také vyplatí jednat s věřiteli na rovinu: iniciovat co nejdřív schůzku, říct „na férovku“ jak jsme na tom a jakou máme další představu a pod. Tedy hledat řešení společně s bankou či osobou, které dlužíme. Jestliže totiž nezačneme ihned jednat, nevyhneme se pokutám a úrokům z prodlení, poplatkům za upomínky a dalším nákladům. A nejen to, zároveň si velmi znesnadníme šanci na co nejvýhodnější východisko, protože protistrana nás nebude šetřit.

Souběžně je třeba také hledat chybějící peníze na splátky u sebe, tedy udělat si důkladnou inventuru vlastních příjmů a výdajů. Důkladně se zamyslet nad každou výdajovou položkou, jestli někde nemáme přeci jen nějaké rezervy. Dobré je také v takovou chvíli myslet na vlastní ohodnocení v zaměstnání, napříklda, zda bychom nenašli lépe placenou práci?

K běžným možnostem, jak takovouto situaci vyřešit, patří dohoda s věřitelem na nových podmínkách úvěru. Například na prodloužení doby splatnosti, na odložení splátek, nebo na změně jejich výše. Další možností, kterou dlužník má, je obrátit se na státní nebo neziskovou organizaci, která nabízí poradnu pro dlužníky a je schopna pomoct s jednáním a právními úkony.

Oddlužení není pro každého

Neschopnost splácet dluhy můžou nepodnikatelé řešit také pomocí osobního bankrotu, neboli tzv. oddlužení. Jde však o značně složitý proces, který není pro každého. Začíná a končí u soudu. Dlužník o oddlužení žádá soud, kde musí doložit především, že je schopen během pěti let splatit svým věřitelům aspoň 30 procent pohledávek a také to, že bude schopen celou tu dobu žít ze životního minima.

Jestliže mu soud oddlužení povolí, rozhodnou jeho věřitelé hlasováním, zda své pohledávky chtějí řešit prodejem dlužníkova majetku, nebo zda souhlasí s tím, že dlužník bude po dobu příštích pěti let splácet dluh plněním splátkového kalendáře.

Pokud pak celých pět let řádně plní dohodnutý plán, může požádat soud, aby mu zbytek dluhů prominul. V opačném případě však, pokud dlužník stanovený plán nesplní, soud na majetek dlužníka vyhlásí konkurs.

První bankrotář oddlužen
Insolvenční zákon byl uveden do praxe v roce 2008 a hned o něj byl velký zájem: ještě týž rok podalo návrh na oddlužení 5 354 dlužníků. Vloni tento počet stoupl na 35 140. Jako vůbec první zažádal o oddlužení pouhých 23 dnů po zavedení osobního bankrotu pětatřicetiletý muž, který nebyl schopen splácet své dluhy ve výši 1,2 milionu korun. Je prvním Čechem, který má už celou proceduru osobního bankrotu úspěšně za sebou: splatil 44 % svých původních dluhů.

Diskutujte na téma úvěry a podělte se o své zkušenosti na  www.zlatakoruna.info/financni-produkty/uvery/info

Další informace o finančních produktech naleznete na www.zlatakoruna.info