Hlavní obsah

Lidé si nejčastěji stěžují na prodejce úvěrů a životních pojistek

Novinky, Jindřich Ginter

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Češi si ve sporech s finančními společnostmi nejčastěji stěžují na to, kolik vlastně mají ve výsledku zaplatit za úvěr na ojeté auto, a nově také na to, kolik je ve skutečnosti bude stát životní pojistka. Vyplývá to z výroční zprávy finančního arbitra za rok 2014.

Foto: Milan Malíček, Právo

Ilustrační foto

Článek

„Na finančního arbitra se v roce 2014 obraceli převážně spotřebitelé se spory s poskytovateli spotřebitelských úvěrů na pořízení automobilu v autobazaru, tedy se spory o hodnotu a výpočet roční průměrné sazby nákladů,“ uvádí kancelář finančního arbitra ve zprávě.

U životního pojištění arbitr projednával spory, ve kterých si spotřebitelé „nejčastěji stěžovali na zamlčování zásadních nebo poskytování zavádějících informací při uzavírání smlouvy, zejména tzv. počátečních a správních nákladů, z nichž se platí provize zprostředkovatelům, nebo na prezentace a prodávání životního pojištění jako spořicího produktu“.

Polovina smírem

Ve více než polovině sporů dosáhly strany za účasti finančního arbitra smíru. Zpráva ale nešetří ani spotřebitele. Vyplývá z ní, že si mnozí vymýšlejí nesmysly, že na sporu dokonce ještě chtějí vydělat nebo že jen pošlou stížnost, ale pak už je to přestane zajímat, i když právníci finančního arbitra se tím musejí složitě zabývat. Téměř 30 procent podání ale arbitr zamítl, protože zkrátka dospěl k závěru, že návrh je neoprávněný.

Finanční arbitr také musel téměř 20 procent případů odmítnout pro svoji nepříslušnost nebo zastavit pro překvapující nesoučinnost samotných navrhovatelů. „Sami navrhovatelé nebo jejich zástupci ztěžují průběh řízení před finančním arbitrem svojí nečinností nebo uplatňováním nároků na náhradu nákladů řízení, byť zákon přiznání takových výdajů neumožňuje,“ konstatuje kancelář finančního arbitra.

Chod kanceláře není zadarmo 

„Někteří navrhovatelé dokonce poté, co se zadarmo a bez úplatné právní pomoci domohou svých nároků v řízení před finančním arbitrem smírem, nejsou ochotni učinit poslední krok ke skončení řízení, tedy vzít svůj návrh zpět,“ dodává kancelář.

Přitom chod kanceláře není zadarmo, i když za jeho pomoc lidé přímo ze své kapsy nic neplatí. Kancelář arbitra zaměstnává téměř tři desítky právníků a ve státním rozpočtu bylo pro loňský rok na její chod vyčleněno osmnáct miliónů korun.

Finanční arbitr v roce 2014 přijal 662 individuálních návrhů na zahájení řízení a celkem projednával 1055 návrhů ze všech oblastí své působnosti. Odpověděl také na 2,5 tisíce dotazů.

Nález jako rozsudek
Finanční arbitr je zákonem zřízený státní orgán mimosoudního řešení některých sporů na finančním trhu, zejména spotřebitelských. Arbitr není mediátor ani rozhodce; nevykonává státní dozor.
Rozhoduje spory mezi finančními institucemi (banka, nebankovní poskytovatel platebních služeb nebo úvěru, životní pojišťovna, investiční společnost nebo investiční fond, směnárník) a jejich klienty. Nerozhoduje spory mezi dvěma finančními institucemi nebo mezi soukromými osobami mezi sebou.
Ve věci rozhoduje nálezem. Proti nálezu lze podat námitky, o nichž rozhoduje opět arbitr. Pravomocné rozhodnutí finančního arbitra je vykonatelné stejně jako rozsudek obecného soudu. Proti rozhodnutí lze podat žalobu.
Zdroj: Finanční arbitr

Reklama

Výběr článků

Načítám