Dluhopis může vydat prakticky jakákoli firma. K dluhopisům velkých společností typu ČEZ se drobní investoři napřímo nedostanou, do portfolia je mohou získat jedině skrze nějaký dluhopisový fond. Zato v případě malých a středních firem existuje řada internetových inzertních portálů, na kterých je přímo emitenti nabízejí. Člověk v takovém případě musí být ostražitý.

„Je to o přístupu každého investora. Z našich zkušeností se velké množství lidí nechá zlákat zajímavým úrokem a už nedbají na to, jaká společnost jim takový zisk nabízí,“ potvrdil Právu jednatel inzertního portálu Dluhopisy.cz Ondřej Marek. ČNB proto podle něj už před lety vydala desatero a nyní chystá další pomůcku, tzv. dluhopisový scorecard. Oba nástroje zájemcům napovědí, zda je tento typ investice pro ně vhodný.

V prvé řadě je potřeba se podívat na firmu jako takovou. Zjistit si o ní informace na internetu, ve veřejně dostupných rejstřících, diskusních fórech. Ideální je zajet se podívat na místo, kde působí, promluvit s majitelem nebo zaměstnanci. Tedy zjistit, zda nejde o prázdnou schránku nebo jak dlouho firma existuje. Také je dobré vědět, zda majitel nemá například jiné firmy v konkurzu či v likvidaci.

Příliš vysoký úrok je podezřelý

Rovněž je zapotřebí se zajímat o podnikatelský záměr, který chce firma dluhopisy financovat. Zda vůbec existuje, a pokud ano, do jaké míry je reálný a firma schopná jej uskutečnit. Z finančních údajů se vyplatí podívat se třeba na tvorbu cashflow, tedy peněžních toků firmy, určitě je důležité projít si ekonomické výkazy v plném rozsahu.

Velkou roli hraje také úrok. Zde platí, že vyšší úrok se rovná vyšší riziko. Podle expertů dluhopisy s úrokem nad 10 procent mohou být podezřelé. Problémem ale může být i nízký úrok pod pět procent, zde je riziko, že společnost si příliš nevěří a nemá dostatečnou ekonomickou sílu k tomu, dluhopisy splatit.

„U dluhopisů bez zajišťovacích instrumentů neexistuje žádná garance. Není to konzervativní investiční nástroj a je vhodné, aby byl součástí širší skladby investičních produktů. V západních zemích je ale naprosto běžné, že domácnosti mají část svých financí v korporátních dluhopisech,“ doplnil Marek.

K dluhopisům malých a středních firem se lze většinou dostat prostřednictvím obchodníků s cennými papíry nebo samotných emitentů. Ti využívají vlastní propagaci nebo různé internetové inzertní portály. I zde je však potřeba mít se na pozoru. Některé z nich totiž nabízejí z velké části dluhopisy firem, které sami vlastní. Cenné papíry jsou tedy jen fiktivní nástraha pro nezkušené investory. Může se jednat o tzv. Ponziho systém, pyramidu, kdy jsou výnosy z předešlých investic financovány penězi dalších investorů.

„Podobné problémy se projevily u firem jako Triload, SEDMA Praha, Sponge Factory, Petlas, Grand Koil, Direkto. V řadě případů již policie řeší trestní oznámení nebo je podán návrh na insolvenci,“ uvedl Marek.

„Sami jsme iniciovali řadu právních kroků. Jde nám o to, aby trh byl čistý a pro investory čitelný. Je důležité, aby zklamaní investoři byli sami aktivní, zapojili se do vyšetřování či dalších právních kroků, v rámci svých možností se jim snažíme pomoci,“ dodal.

Opatrnost je podle Malého namístě i v případě některých portálů, které se sice tváří, že se zklamaným investorům snaží pomoci, ve skutečnosti ale spíše jen sbírají kontakty na své potenciální klienty.