„U lidí, kteří čelí zároveň několika exekucím, je prakticky nemožné dlužnou částku v únosném čase vymoci. Daří se vymáhat stále méně exekucí,“ uvedla prezidentka Exekutorské komory ČR Pavla Fučíková.

U fyzických osob probíhalo v roce 2016 celkem 4,5 miliónu exekucí proti 834 tisícům dlužníků, u právnických osob 228 tisíc exekucí proti 68 tisícům dlužníků. Celkově se loni vymáhalo 325 miliard korun, meziročně o dvě desítky miliard více.

V roce 2016 bylo nařízeno 680 tisíc exekucí. Nejvíce nových exekucí se zahájilo v Ústeckém kraji (téměř 99 tisíc) a v Praze (97 tisíc). Největší počet exekucí mají občané ve věku 28–47 let. Za nimi jde 2,6 miliónu exekucí. „I u občanů starších 68 let ale registrujeme kolem 110 tisíc exekucí,“ upozornil viceprezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil.

V roce 2016 bylo zahájeno rovněž 3300 exekucí na výživné pro nezletilé dítě. V souvislosti s vymáháním dlužných alimentů úřady pozastavily 1407 řidičských oprávnění.

Ve jménu dlužníka za jistějším kšeftem

Podle Fučíkové je komora pro zavedení místní příslušnosti exekutorů. To znamená, že by dlužníci byli exekutorským úřadům přerozdělováni k vyřízení nikoli podle toho, jaký úřad si vybere věřitel, ale podle trvalého bydliště dlužníka. Říká se tomu teritorialita. „Byla by posílena nezávislost soudního exekutora. Ta by otevřela cestu k větší finanční participaci věřitelů na nákladech exekuce, takže by je motivovala k zodpovědnějšímu vymáhání svých pohledávek,“ tvrdí komora ve své tiskové zprávě.

Jenže realita je složitější. Předně pro rajonizaci dlužníků nejsou všichni exekutoři, jak by se ze strohého prohlášení komory mohlo zdát. Komora už neuvádí, že proti teritorialitě jsou dvě desítky jejích nejvýznamnějších členů z hlediska objemu vyřízených exekucí. Celkem je u nás na 160 soukromých exekučních úřadů, ovšem některé jsou obsazeny jen zástupci a čekateli.

Pro teritorialitu jsou především menší exekutoři, kteří reálně nemají zajištěn jistý přísun věřitelských objednávek a tím i dlužníků. Se zavedením místní příslušnosti by naopak měli jisté několikatisícové nevratné zálohy od věřitelů na každého dlužníka, vyplacené bez ohledu na vymožení, a díky rajónovém přerozdělování i jistý počet dlužníků.

Navíc podle kritiků teritoriality by naopak byla ranou do vazu nezávislosti exekutora. Ta je dnes dána konkurencí, kdy exekutor z jednoho konce republiky může provádět exekuci na druhém, kde se s dlužníkem nezná, s tím, že cestovní vydání má limitována.

Za milión do kapsy na těch 10 zapomeň

„Naopak v regionu, kde se všichni znají, bude snadné, aby velký chronický neplatič, který třeba pokládá spoustu seriózních podnikatelů tím, že jim neplatí, si plácl s exekutorem ve svém trvalém bydlišti na tom, že mu dá do kapsy milión za to, že těch zbylých deset už exekutor ke škodě věřitelů vymáhat nebude,“ popsal Právu jeden z „větších“ exekutorů.

Celý souboj o teritorialitu, který se tak na oko vede ve jménu zájmu dlužníků, je tak podle všeho spíše o tom, že na celkové množství peněz v dluzích, které se u nás ročně otáčejí a jsou reálně vymahatelné, což je pro exekutory jasně limitovaný trh, je v Česku zkrátka exekutorů už mnoho. A tak se ti, kteří do svého podnikatelského portfolia získali méně velkých věřitelů, snaží zajistit si jistý příjem.

Dlužníkům mnohdy už stejně exekutor nemůže nic zabavit, protože jak příjmy ve výši dvojnásobku životního minima, tak i většina vybavení domácností jsou už několik let zahrnuty do toho, co se zabavit nesmí. Kromě toho se v praxi téměř každému dlužníkovi, který o to soud požádá, umožní ochránit se před exekucemi osobním bankrotem, tedy insolvenčním řízením.

Pokračující tlak na snižování odměn za vymáhání a další regulace jsou v dlouhodobém kontextu opožděnou politickou reakcí především na překupníky s dluhy, kteří mnohé z nich ve velkém od významných institucí vykupovali svého času dokonce i za hodnoty až o třicet procent větší, než činila pohledávka.