Ve spolupráci se společností Senior Safe přinášíme odpovědi na nejčastější otázky týkající se dědictví.

Lidé v důchodovém věku se problematikou dědictví zabývají často, ve většině případů si ale se zajištěním všech náležitostí neví rady a obrací se na odbornou pomoc.

„Senioři, kteří se na naši linku obracejí, vyžadují právní pomoc ve 22 procentech případů. Nejčastěji se ptají na to, jak správně sepsat závěť, jaké jsou možnosti rozdělení majetku mezi dědice, nebo na možnosti vydědění,“ uvedl Tomáš Kunc ze společnosti Senior Safe, která seniorům nabízí nejen právní poradenství, ale rovněž komplexní služby.

Možností, jak sepsat závěť je několik

Nejjednodušší je sepsat závěť ručně nebo v jiné písemné podobě, pořízena může být také u notáře formou veřejné listiny.

V každém případě ale musí obsahovat několik nezbytných náležitostí, bez kterých nebude uznána za platnou. Opatřena tak musí být přesným datem sepsání a vlastnoručním podpisem.

V případě, že pořizovatel nesepíše závěť vlastní rukou, musejí být při podpisu přítomni dva svědci, kteří potvrdí, že podepisující jednal z vlastní vůle.

„Další možností je uzavření dědické smlouvy, kdy se dědictví vyřeší mezi zůstavitelem a dědici již dopředu pro případ úmrtí,“ upozornil advokát Jan Mandát.

Odkázat můžete jen svůj majetek

Ideální dobu, kdy je nejvhodnější závěť sepsat, není jednoduché stanovit. Záleží na aktuální životní situaci i zdraví jedince.

„Ten kdo si chce závěť pořídit, by měl být dostatečně přesvědčen o správnosti svého rozhodnutí a též by měl získat všechny potřebné informace,“ uvedl Mandát.

Důležité je například uvědomit si to, že do dokumentu smíte uvádět pouze svůj majetek. Společnou závěť manželů tak není možné uzavřít, každý z partnerů je totiž oprávněn nakládat pouze se svým dílem vlastnictví.

„Obzvláště pro seniory je pak důležité uvědomit si to, že je sepsání závěti k ničemu nezavazuje. Se svým majetkem mohou i nadále libovolně nakládat. V případě, že se senior rozhodne něco ze svého vlastnictví prodat nebo darovat, může tak beze strachu učinit,“ dodal Tomáš Kunc.

Sepsanou závěť můžete změnit

I po sepsání závěti má senior právo své rozhodnutí změnit. V případě, že ji sepsal vlastní rukou, může ji jednoduše roztrhat. Pokud nemáte dokument u sebe, sepište odvolání, které může být, stejně jako závěť, napsáno vlastní rukou, v jiné písemné podobě nebo sepsáno u notáře.

V případě úmrtí pak vždy platí, že nová závěť ruší tu dřívější, proto je nezbytné každou závěť opatřit datem.

„Senior samozřejmě může z jakýchkoliv důvodů závěť nesepsat, v takovém případě nastává dědictví ze zákona,“ dodal Mandát.

Do závěti je možné zahrnout kohokoli

Také v samotném rozdělování majetku má senior v podstatě volnou ruku. Do závěti může zahrnout kohokoli i mimo rodinu. Na paměti ale musí mít existenci takzvaného neopomenutelného dědictví.

„Neopomenutelnými dědici jsou děti zůstavitele, popřípadě jejich potomci. Nezletilý dědic má právo dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, zletilý dědic má pak právo na čtvrtinu svého zákonného dědického podílu,“ upozornil Mandát.

V případě, že si senior nepřeje, aby měl zákonný dědic na majetek právo, musí přistoupit k vydědění. K tomu ovšem může dojít pouze ze zákonných důvodů.

Mezi ty patří například situace, kdy dědic zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, neprojevuje o něj opravdový zájem, byl odsouzen za trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze, nebo pokud vede trvale nezřízený život.

Poplatky za sepsání závěti i dědické řízení

S vyřízením dědictví se samozřejmě pojí i určité poplatky. Samotné sepsání závěti je zpoplatněno pouze v případě vyhledání notářské pomoci. Jednotná výše poplatku za sepsání závěti, listiny o vydědění nebo odvolání těchto listin je 900 korun.

Vyřízení závěti, která bude současně obsahovat ustanovení o vydědění, pak stojí 1500 korun.

Notáři nabízejí i další služby, mezi které patří vydání opisu závěti či její uschování, které vyjde na 800 korun.

Další poplatky jsou poté spojeny se samotným dědickým řízením. To je stanoveno dle výše majetku, přičemž procentní sazba poplatku klesá se zvyšující se částkou majetku.

Při hodnotě majetku 100 tisíc korun činí poplatek dvě procenta z částky, při objemu 100 tisíc až 500 tisíc korun je to 1,2 procenta.

„Na odměně notáři se dědicové podílejí v poměru majetku, který zdědili. Pokud někdo například odmítne dědictví, odměnu pochopitelně nehradí,“ doplnil Mandát.