Hůř než současní penzisté na tom ale bude „vyždímaná“ střední generace Evropanů, zejména Španělé, Francouzi a Němci. Britové se nejčastěji strachují, že na stará kolena zůstanou osamoceni, a nejhorší vyhlídky očekávají zaměstnanci z východu Evropy.

Podle výzkumu nejvýrazněji rostou pesimistická očekávání v zemích vyspělého světa, kde se zaměstnanci obávají nejistoty výplaty penzí a nemocí. Očekávají, že budou muset řešit i pomoc dospělým dětem, které budou těžce hledat stabilní zaměstnání na globální krizí poznamenaném trhu práce.

Nizozemce láká čas na koníčky

V Japonsku se s nadějemi do budoucna dívá jen 18 procent lidí. V zemi, kde kdysi rodiny mívaly největší index úspor – v 70. letech rodiny ušetřily průměrně 23 procent z příjmů –, teď s bídou ušetří tři procenta. Penzi s nejistotou spojuje 43 procent Japonců, ale jen 15 procent Britů a 13 procent Číňanů a Američanů.

Nejméně připraveni na důchod se cítí Španělé (19 procent) a Japonci (17 procent). Z ekonomického pohledu se ale Čína neliší od Německa – zatímco 41 procent Němců se počítá mezi „středně připravené“, v Číně je to jen o procento víc.

Penzi a radost spojují nejvíce Američané (43 procent) a Kanaďané (42 procent), nejméně Maďaři (šest procent). Konečně dostatek času na koníčky spojuje s penzí plných 90 procent Nizozemců, o něco méně Číňanů (86 procent) a s odstupem i Britů (73 procent).

Z výsledků solidnějšího společného výzkumu britského Institutu ekonomických otázek (IEA) a Nadace aktivního stáří (AEF) vyplynulo, že odchod do důchodu představuje zhoršení zdraví psychického i fyzického.

„Pracovat déle se tak jeví nejen ekonomickou nutností, ale i zdravotní výhodou,“ shrnul šéf IEA Phillip Booth. Výzkum ukázal, že výrazné zlepšení duševní pohody a částečně i zdravotního stavu po nástupu na odpočinek je jen krátkodobé.

S odstupem se pak zhorší obojí – na 40 procent penzistů začne trpět depresemi a 60 procent stihnou zdravotní komplikace, především u chronických nemocí.

Nejhorší je osamění

Příčiny vidí výzkum v několika faktorech. Na prvním místě hraje roli osamělost – lidé, jejichž společenský život se vázal výhradně na zaměstnání, jsou nejzranitelnější.

Podobně negativní vliv má i změna návyků chování – na penzi by se lidé měli „otáčet“ stejně, jako když každé ráno chodili do práce nebo snídali, obědvali a večeřeli v pravidelnou hodinu.

Horší je to s nemocemi – být na penzi znamená dožít se toho, že vás dohoní váš životní styl. Kouření, pití alkoholu a špatná výživa se jednou projeví – a tou dobou je stáří čili penze. Proto výzkum apeluje na ty, kdo ještě mají do penze daleko, aby své návyky upravili, dokud je čas.

Čína je výjimkou
Výjimkou je podle výzkumu, o němž informoval britský deník The Guardian, Čína.
Celých 66 procent obyvatel nejlidnatější země světa jsou, pokud jde o stáří, optimisté.
Číňany také těší, že do důchodu odejdou brzy, už v 55 letech – Evropa naopak věk odchodu na odpočinek stále prodlužuje.
Číňané si rovněž nepřipouštějí, že by v penzi měli být osamělejší a nemocnější.