Článek
Jedná se o staronové opatření, kterým je vlastně ještě jedna dražba na už uzavřenou dražbu, něco jako poslední eso v podobě nejvyšší nabídky na poslední chvíli. Jedná se o tzv. předražku.
Dražba je především od toho, aby se uspokojil věřitel, ne aby dražitel co nejvýhodněji vydražil.
„V dražbě se učiní nejvyšší nabídka, její výše se zveřejní a dalších patnáct dní bude mít kdokoli na to, aby tuto nejvyšší částku z dražby ještě předražil o nejméně 25 procent. Musí částku zároveň skutečně zaplatit. Původní dražitel, aby věc získal, bude mít možnost částku jen dorovnat,“ vysvětlil Korbel.
Dražba není podle něho od toho, aby dražitelé co nejvýhodněji vydražili, což nahrávalo právě pletichaření, spekulacím a neférovému ovlivňování dražeb.
Dražba není podle něho od toho, aby dražitelé co nejvýhodněji vydražili, což nahrávalo právě pletichaření, spekulacím a neférovému ovlivňování dražeb.
„Dražba je především od toho, aby se uspokojil věřitel. Dražby institut předražky blokovat nebude, přinese to zvýšení ceny a má to preventivní rysy z hlediska možné korupce a ovlivňování dražeb,“ dodal Korbel. Předražka je podle Korbela legislativním řešením z roku 1896, které ale logicky v 50. letech padlo.