Článek
Rozhodujícím datem pro nárok na výplatu renty je první leden 1993. Od té doby se musí zaměstnavatelé ohledně náhrad škody za pracovní úrazy nebo nemoci z povolání ze zákona pojišťovat. Pokud tedy někdo utrpěl pracovní úraz nebo onemocněl z povolání později, jeho případ je už záležitostí pojišťoven.
Komu však podle starších norem vyplácel rentu zaměstnavatel a ten po letech zkrachoval, může se obrátit přímo na ministerstvo práce a sociálních věcí, jež tuto povinnost automaticky přebírá.
Soud letos řešil případ někdejšího zaměstnance pardubické akciové společnosti Továrny mlýnských strojů.
Společnost skončila bez majetku
Muž, který v továrně pracoval 25 let až do roku 1993, utrpěl pracovní úraz koncem roku 1984. Od té doby mu firma formou renty dorovnávala plat na úroveň, jakou měl před úrazem a rentu mu vyplácela i po jeho odchodu do důchodu. Peníze však přestaly chodit v květnu 2009 s tím, že společnost nemá žádný majetek.
Firma se o rok dřív ocitla v likvidaci, poté v konkurzu a letos v lednu byla definitivně vymazána z obchodního rejstříku. Bývalý zaměstnanec zažaloval společnost o necelých 300 tisíc ještě v době, kdy se zbytky majetku hospodařil konkurzní správce.
Případem se původně zabýval Okresní soud v Pardubicích, který celé řízení zastavil s tím, že žalovaná firma zanikla a nemá žádného právního nástupce. S tím se však odvolací Krajský soud neztotožnil.
„Za takzvané staré nároky na náhradu škody z pracovního úrazu či nemoci z povolání, ohledně nichž nevzniklo zákonné pojištění či povinné smluvní pojištění, odpovídá v případě, že zaměstnavatel zanikne a nemá právního nástupce, i nadále stát,“ zdůvodnil své usnesení senát hradecké soudkyně Marie Vokřínkové.