Článek
Státy eurozóny a signatáři mimo eurozónu, kteří oznámili úmysl být ustanoveními fiskálního paktu vázáni, musí zavést do vnitrostátního práva pravidlo vyrovnaných rozpočtů vládního sektoru.
Jejich státní rozpočet by tak měl být vyrovnaný nebo v přebytku, toleruje se však strukturální deficit do výše 0,5 procenta hrubého domácího produktu (HDP). Pokud má stát dluh nižší než 60 procent, jejich deficit smí dosáhnout až do výše jednoho procenta HDP.
Dále se státy zavazují zavést do rozpočtového procesu automatický mechanismus nápravy. Ten by byl spuštěn v případě, že by se stát závažným způsobem odchýlil od vyrovnaného hospodaření.
O ratifikaci se pokusila už předchozí vláda
Ačkoli se na Českou republiku jako na stát mimo eurozónu stanovená pravidla nevztahují, plní je již nyní a řadí se mezi rozpočtově nejodpovědnější státy EU.
V roce 2012 se v Česku podle ministerstva financí diskuse o odmítnutí ratifikace stala centrálním tématem negativního vymezování vůči EU. Předmětem sporu však nebyl samotný obsah paktu a stanovení limitu pro veřejné zadlužování, ale spíše spor o to, kdo a jakým způsobem má takové limity stanovovat.
Pokus o přistoupení a ratifikaci učinila vláda v minulém volebním období, avšak návrh se nepodařilo projednat ve Sněmovně. Senát návrh schválil koncem srpna 2014.
Skopeček: vláda bez důvěry nemá dělat tak razantní kroky
„Vláda, která nemá důvěru, nemá přicházet s takto razantním zahraničněpolitickým krokem a tlačit ho do Poslanecké sněmovny. Podle mého názoru to má dělat vláda s důvěrou,” reagoval na vládní krok poslanec a ekonomický expert ODS Jan Skopeček.
„Je to další krok a další snaha salámovou metodou ubrat kus pravomocí národním státům a přesunout je na eurozónu,” uvedl k samotnému fiskálnímu paktu.
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) na středečním jednání sněmovního rozpočtového výboru řekla, že vláda se k návrhu už vracet nemusela, ale po dohodě s premiérem Andrejem Babišem (ANO) ho ministerstvo předložilo znovu, protože chtělo vést debatu. Přijetí paktu podle ní umožní české straně například vstupovat do některých jednání v Unii.