Článek
Münchau připomíná, že Řecko v dubnu čekají parlamentní volby, v nichž má velkou šanci stát se příštím řeckým premiérem šéf konzervativní strany Nová demokracie Antonis Samaras. Pro člověka, který bude chtít zůstat premiérem celé funkční období, tak bude velkým pokušením svalit vinu za hospodářský marasmus na své předchůdce.
„Bude se (Samaras) držet současné strategie?“ klade si komentátor otázku. I kdyby Samaras dodržel současný program a podařilo se mu vyhnout dluhové pasti, nemusí to podle Münchaua znamenat konec řecké krize.
„Výše dluhu k HDP se sníží ze současných více než 160 procent na zhruba 120 procent koncem desetiletí, to ale pořád bude hodně,“ připomíná Münchau s tím, že stejné zadlužení má nyní Itálie. Münchau se domnívá, že zadlužení Řecka bude muset jít dolů mnohem víc, a to až na 60 procent HDP, pokud se má zabránit další krizi.
Hráz kolem eurozóny
Někteří ekonomové tvrdí, že by bylo nejlepší donutit Řecko, aby okamžitě odešlo z eurozóny. Peníze, které jdou teď na pomoc Řecku, by se pak mohly použít na pomoc Portugalsku.
Podle Münchaua by ale bylo nejlepší uznat, že obě země jsou v dezolátním stavu, nechat obě zbankrotovat v rámci eurozóny a pomocí adekvátně posíleného záchranného fondu pak oběma zemím pomoci znovu se postavit na nohy. „Tím bychom zároveň vytvořili hráz i kolem zbytku eurozóny,“ dodal.