Článek
Mnozí dlužníci se mylně domnívají, že nejlepší je odvolat se proti soudnímu usnesení a hrozbu exekuce tak prostě oddálit. Ve skutečnosti však takový postup může dlužníkovy potíže znásobit. Během odvolání totiž nabíhají nemalé úroky. Většinou jsou stanoveny už předem ve smlouvě, anebo je na návrh věřitele určí soud.
"Doporučuji nestavět se k exekuci pasívně, ale ihned prostřednictvím soudního exekutora uhradit plnění, které je předmětem exekuce, včetně jejích nákladů," řekl Právu prezident Exekutorské komory ČR Juraj Podkonický.
Pokud není v silách dlužníka uhradit dluh jednorázově, měl by podle něj kontaktovat exekutora a pokusit se najít přijatelné řešení.
Odborníci důrazně varují před snahami dlužníků splácet pohledávky dalšími půjčkami. Se ztrátou kreditu jim často půjčí peníze jen neseriózní firma či jedinec s lichvářsky vysokým úrokem. A z této spirály se potom člověk dostává velmi těžce.
Past na podnikatele
Podnikatelům zapsaným v obchodním rejstříku přináší exekuce ještě jeden problém navíc: exekuce se totiž objeví v tomto zápisu. Exekutora musí provedením výkonu pověřit soud, a to na základě tzv. exekučního titulu.
Průběh samotné exekuce záleží na způsobu jejího provedení. Postup volí exekutor na základě informací o majetku dlužníka, které získává v souladu se zákonem z nejrůznějších institucí, jako bank, finančních úřadů či zdravotních pojišťoven. Ty jsou povinny mu sdělit údaje o majetku dlužníka, které jsou jim známy.
Exekutor pak může rozhodnout o prodeji dlužníkovy nemovitosti, zablokování bankovních účtů, o srážkách ze mzdy, důchodu a jiných příjmů, o veřejností tolik obávaném prodeji movitých věcí, ale i o méně známých způsobech, jako je prodej obchodního podílu dlužníka ve společnosti či podílu, který se váže na členství v bytovém družstvu.
Všechny tyto možnosti lze navzájem kombinovat. V případě nižších částek dostane dlužník zpravidla poslední šanci zaplatit dluh (pochopitelně už i včetně nákladů exekuce).
Exekutor není vymahač
Řada občanů se dívá na soukromé exekutory jako na převlečené vymahače, kteří provádějí výkon rozhodnutí rychleji a současně tvrdšími prostředky než soudní vykonavatelé, zaměstnanci soudů.
Exekutoři s tím však zásadně nesouhlasí. "Soudní exekutor, jenž je jmenován ministrem spravedlnosti, má postavení veřejného činitele při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu.
Nemůže se proto uchylovat k nezákonným praktikám mnohých vymahačských firem a jeho povinností je se řídit platným právním řádem," zdůraznil Podkonický.
Soukromí exekutoři
Pravomoci exekutora jsou mnohem širší než soudního vykonavatele. Zatímco vykonavatel je státní zaměstnanec, který podléhá pokynům soudce, exekutor je fyzická osoba, na kterou stát přenesl pravomoci za účelem provedení exekuce. Může tak provést veškeré úkony v exekučním řízení sám, zatímco vykonavatel má rozsah práce přesně vymezen zákonem.
Podle nejmenovaného vykonavatele se soukromí exekutoři orientují hlavně na lukrativnější pohledávky, které jim zajišťují vyšší konečné příjmy. Určitou přímočarost svých postupů exekutoři připouštějí. "Důvodem je to, že jsme na výsledku naší činnosti finančně zainteresováni," potvrdil už dříve Právu pražský exekutor Aleš Bayer.
"Tvrdost v postupu exekutora bývá spatřována především v případech, kdy dochází k prodeji movitých věcí povinného," míní Podkonický. Soudní vykonavatelé totiž obvykle tyto věci jen polepí nálepkami "exekučně zajištěno", ale ponechají je na místě, takže je dlužník může i nadále používat. Exekutor je však ze zákona povinen tyto věci i zajistit, tedy odejmout.
Drsný konec
Dlužníci jsou často nemile překvapení konečnou výší dlužné částky, která se okamžitě po nařízení exekuce zvyšuje o náklady věřitele i exekutora. Věřitel má například právo na úhradu výdajů za advokáta.
Odměna exekutora závisí na výši vymáhané pohledávky. Její minimální výše je podle zákona 3000 Kč, pokud je vymáhaná částka vyšší, potom se stanoví procentuální sazbou ve výši 15 procent, a to až do základu 3 miliónů korun. Otálet s úhradou se v žádném případě dlužníkovi nevyplatí.
Z původně nízkého dluhu v řádu stovek korun se může na konci exekučního řízení dostat na několikatisícové částky, když mu soud uloží zaplatit věřiteli úroky z prodlení, případně náklady spojené s řízením před soudem, a posléze exekutor i všechny výše uvedené náklady exekuce.