Spolu s úroky z prodlení, které znalec podle informací Práva do odhadu nezapočítal, by celkové odškodné mohlo dosáhnout až deseti miliard korun. Arbitrážní řízení se vleče již několik let. Hlavním problémem dlouho bylo, že se znesvářené strany nedokázaly dohodnout na znalci, který škodu vyčíslí.

Diag a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který stát ve sporu zastupuje, se nakonec shodly na renomované znalecké firmě Ernst and Young. Oficiální stanovisko ÚZSVM k posudku se včera Právu nepodařilo získat a právník Diagu Jan Kalvoda se odmítl k celé věci jakkoli vyjádřit.

Rozhodnutí do konce roku

Vyhotovením znaleckého posudku Ernst and Young padla poslední překážka pro vynesení konečného verdiktu v rozhodčím řízení. Arbitrům už teď totiž nic nebrání v tom, aby rozhodli, kolik stát Diagu nakonec zaplatí. Podle mezinárodních právnických zvyklostí by měli vyjít ze zadaného znaleckého posudku a rozhodnout nejpozději do konce letošního roku.

Stát musí podle rozhodnutí arbitráže z roku 1997 firmu Diag Human odškodnit za to, že jí na počátku devadesátých let nezákonným způsobem zmařil její obchodní aktivity s krevní plazmou a deriváty na českém trhu. Firma už kvůli tomu předloni dostala od vlády zálohu na celkové odškodné ve výši téměř 327 miliónů korun.

Čerstvý odhad poradenské firmy se příliš neliší od některých starších výpočtů. Nárok na odškodné ve výši 3,8 miliardy korun Šťávovi v roce 2000 přiznali už experti ministerstva zdravotnictví. Ušlý zisk v tomto odvětví se dá totiž obvykle velmi snadno spočítat, protože existují přesné statistiky ministerstva zdravotnictví o vývozu krevní plazmy ke zpracování a ceny většiny obchodovatelných položek jsou fixní podle tabulek zdravotních pojišťoven.

Viník se zatím nenašel

Na začátku zpackaného sporu, na němž se podepsala naprostá většina polistopadových ministrů zdravotnictví, byl dopis exministra zdravotnictví Martina Bojara z roku 1992. Ten v něm napsal obchodnímu partnerovi Diagu, dánskému zpracovateli krevní plazmy Novo Nordisku, že Šťávova firma je nedůvěryhodná. Dánové potom přestali se Šťávou obchodovat a pošramocená reputace postupně vyhnala Diag z českého trhu. Šťáva stát zažaloval za ušlý zisk a nakonec v arbitráži uspěl.

Přestože hrozba velkého odškodnění visí ve vzduchu už několik let, sněmovní vyšetřovací komise, jejíž mandát byl poslanci čtyřikrát prodloužen, nedokázala pozadí sporu státu s Diagem přesvědčivě objasnit. Našla pouze pár dokumentů, jejichž hodnota i pravost se později ukázaly jako velmi pochybné. Komise navíc neurčila, kdo za ošemetnou situaci pro stát nese odpovědnost.

Její předsedkyně Hana Šedivá i další její kolegové z komise odmítli odpovědnost státních úředníků, včetně Bojara, za případné miliardové škody pro rozpočet s tím, že se jednalo "spíše o neobratnost než zlý úmysl". Šedivá na závěr vyšetřování pouze konstatovala, že stát nyní doplácí především na to, že se rozhodl spor řešit před rozhodčím řízením, nikoli před soudy.

"Zásadní věcnou chybou bylo, že v roce 1996, tedy v době, kdy byl ministrem zdravotnictví Jan Stráský, na toto ČR přistoupila," prohlásila poslankyně.

Jedinou stíhanou osobou v celé kauze tak zatím zůstává pouze bývalá ministryně zdravotnictví Marie Součková. Bez výběrového řízení totiž svěřila vedení sporu brněnskému advokátu Zdeňkovi Nováčkovi, navíc za podezřele lukrativních podmínek. Za to jí nyní hrozí až deset let za mřížemi. [celá zpráva]