Článek
Pražský vrchní soud včera pravomocně rozhodl, že jste způsobil škodu nejméně 592 tisíc korun, která ocelárnám vznikla, když jste neoprávněně nakládal s jejich majetkem.
S tímto rozsudkem se nesmiřuji. Podám dovolání k Nejvyššímu soudu, a když to bude potřeba, i k Ústavnímu soudu.
Obálkovou metodou jste spolu se svým synem Markem získali v roce 1993 majoritní podíl v kladenské Poldovce, která se po dalších čtyřech letech propadla do konkurzu. Nelitujete dnes, že jste do této privatizace bez vlastní větší hotovosti i zkušeností s ocelářstvím šli?
Nelituji, vždyť se nám zpočátku dařilo. A těch 1,75 miliónu korun, které jsme při privatizaci do obálky vepsali, byl pro další uchazeče i státní instituce pořádný šok. Museli jsme si ale na to půjčit u Komerční banky.
V roce 1995 byla Poldi v zisku a měla obrovský obrat. Počet zaměstnanců jsme zvýšili ze šesti na sedm tisíc, abychom zvládli příliv zakázek. Já jsem v té době obletěl třikrát svět a založil v zahraničí 25 obchodních zastoupení. Chyběly nám ovšem peníze do výroby.
Kdybych zůstal u své původní profese architekta, neměl bych nějaký čas Poldovku, ze které jsem chtěl udělat katedrálu ocelářství. Kdyby nebylo intrik proti mně a podrazů od mocných, věřím, že by se mi to podařilo.
Nezavinili jste si to hlavně sami?
Některé chyby jsme dělali, ale přesto se potřebné projekty podařilo rozběhnout. V listopadu 1996 mne ale zavřeli a já pak byl přes tři měsíce ve vazbě. Údajně jsme zneužívali informace v obchodním styku a porušovali zákon při správě veřejného majetku.
Výroba se v té době zastavila a z oceláren bylo za mé nepřítomnosti vyváženo zboží za stamilióny dolarů. Jméno toho, kdo k tomu dal pokyn, znám, ale neřeknu. Přišel bych o život.
Na vaši společnosti Bohemia Art (BA), jejímž prostřednictvím jste vlastnili 54 procent Poldi Steel, byl v roce 1997 vyhlášen konkurz.
To nebylo nevyhnutelné. Ve vyhlášení konkurzu hrála určitou roli plzeňská Škodovka, která chtěla naši ocel pro výrobu nových tanků pro Irák, i Vladimír Dlouhý, jenž zastával post ministra průmyslu a obchodu.
Šéfem Škodovky tehdy byl Lubomír Soudek. S ním si teď často volám. Je po operaci kyčle, má endoprotézu a já mu říkám, že má v noze nadosmrti kousek Poldovky. Endoprotézy se totiž na Kladně vyrábějí dosud. Soudek se věnuje obchodu a je s ním legrace.
Jak to s Bohemií Art dopadlo?
S Markem jsme se ji snažili prodat společnosti ProWin, z toho ale sešlo. BA se ocitla v konkurzu, který dodnes neskončil. Pořád se o ni soudíme. Chystáme žalobu na stát o náhradu škody. Chci také požádat mezinárodní soud, aby ve spolupráci s českými experty ustavil komisi, která by někdejší nekalé rejdy kolem Poldi prošetřila. Mám k tomu veškeré doklady, ty se zachovaly.
Obvinění z vyvádění peněz z Poldi do Bohemie Art vás v lednu 2013 amnestií zbavil prezident Václav Klaus. Proč se tedy soudíte dál?
Soudím se za očištění svého jména. Navíc to byla právě Klausova vláda, která i podle parlamentní vyšetřovací komise zvolila nešťastný způsob privatizace kladenských oceláren, a založila tak jejich budoucí problémy.
Přišel jste i o svou rožmitálskou farmu, koně a historické automobily včetně někdejšího vozu Gustava Husáka. Zůstáváte přesto milionářem?
Myslel jsem si, že nám Bohemia Art zůstane, ale nikdo netušil, že to půjde tak natvrdo. Nezbylo mi nic. Sebrali mi i dům v pražské Troji, teď bydlím v podnájmu v paneláku. Dost dlouho jsem dělal v truhlárně v Roudnici a na některých jiných zakázkách, aby to mou rodinu uživilo.
Teď je mi 74 let. Jsem v důchodu a píšu knížky. Té poslední jsem dal podtitul Reportáž psaná na oprátce sametové revoluce.
Neopustily vás už ambice uplatnit se v politice? Připomínám vaši neúspěšnou kandidaturu na senátora.
Stále se stýkám se svými přáteli horolezci a se spoustou dalších lidí na Kladně. Chtěli by, abych kandidoval na post ministra vnitra. Jsem bezpartijní, důstojník v záloze, a i z hlediska lustračního zákona čistý. Městský soud v Praze rozsudkem z 13. listopadu 2001 potvrdil, že jsem byl v materiálech bývalé STB evidován jako agent neoprávněně. Zbavil mne tak nařčení, které má rodina nesla velmi těžce.
Lidé mi říkají, dej se do politiky, začni něco dělat. Zvláště horolezci. Kdybych se dostal do Senátu nebo na ministerstvo vnitra, naštval bych spoustu papalášů.
Má kladenské ocelářství ještě budoucnost?
Stále doufám, že k nynější dražbě nakonec nedojde. Napsal jsem premiérovi Andreji Babišovi, aby tu ostudu zastavil. I kdyby ale byl zbytek oceláren opravdu prodán, a třeba i zbourán, mělo by se začít znovu. Třeba jen s jednou pecí, i to by uživilo nemálo lidí.