František Havlát koncem devadesátých let vytvořil dotační titul Biopásy, který měl na okrajích nebo uvnitř půdních bloků zvýšit biodiverzitu krajiny prostřednictvím potravních políček o šíři 6 až 12 metrů osetých ovsem, pšenicí, ječmenem, pohankou, prosem, lupinou a kapustou, jež se každý rok obnovovaly. Doporučoval je vysévat vedle lesů, mezí, remízů, sadů, vinic, popřípadě vodotečí.

V současné době se jako odborník s třicetiletou praxí se stále častěji vyjadřuje ke stavu českého zemědělství a venkova. Prý ho k tomu vede skutečnost, že pochází z několikáté generace zemědělců a s venkovem je podle vlastních slov spojen „pupeční šňůrou.“

Co vidíte jako hlavní chybu v českém zemědělství?

Chybou při tvorbě zemědělské politiky byla likvidace živočišné výroby a zavedení takzvaných sapsových plateb na plochu, kdy zemědělec dostane zhruba 5500 korun na hektar, což je špatně. Místo toho by mělo být podmínkou mít na každém hektaru minimálně jednu až jednu a půl velké dobytčí jednotky. Kvůli tomu, že tomu tak není, v půdě chybí hnůj, následkem čehož půda strádá a jsou s tím obrovské problémy.

Co by bylo třeba udělat, aby se tyto problémy vyřešily?

Musela by se zcela předělat celá zemědělská politika. Měl by se vrátit model, kdy na tisíci hektarech bylo zaměstnáno 150 až 200 lidí. Tím by se vrátila zaměstnanost na venkov. Dnes některé podniky o této rozloze zaměstnávají pět až deset lidí a živočišná výroba v nich téměř neexistuje.

Špatná věc je už to, že dotace vůbec jsou. Křiví trh v celé Evropě

Je třeba podporovat malé firmy, rodinné firmy více než velké podniky. U podpory větších firem se musí nastavit nějaký převodní mechanismus, neboť není možné, aby malý podnik dostával totéž, co velký zemědělský podnik, jen v menším provedení.

Zisk českého zemědělství loni podle ČSÚ meziročně stoupl na 20,22 miliardy korun. Odhadovaný objem vyplacených dotací na výrobu se však zvýšil na 30,8 miliardy korun. Pokud uvažuji správně, vychází mi, že při odečtení dotací je zemědělství v desetimiliardové ztrátě.

Špatná věc je už to, že dotace vůbec jsou. Dotace křiví trh v celé Evropě. Jedněm se něco dotuje, druzí na tom tratí. Dnes navíc odvedeme peníze do Bruselu, po cestě se část peněz ztratí, z Bruselu se nám peníze vrátí, část se jich po cestě opět ztratí a následně je přerozdělíme. To je samozřejmě špatně. Nastavme to v ideálním případě tak, ať u zemědělců a podnikatelů obecně co nejvíce peněz zůstane. Dotace jsou však otázka, kterou se musí řešit v celé Evropě.

A skutečně platí, že pokud by dnes dotace do zemědělství nebyly, tak je zemědělství ztrátové. Stačí se podívat, co se v zemědělství pěstuje. Řepka na biopaliva, kukuřice do bioplynových stanic a malá část na výkrm dobytka, podobně pšenice. Z osevních postupů tak vymizely pícniny na orné půdě, (jeteloviny, vojtěšky), které dříve tvořily asi třetinu výměry zemědělských podniků. Ty tvořily krmnou základnu pro dobytek a byly prospěšné pro kvalitní strukturu orné půdy.

František Havlát
Je autorem dotačního titulu Biopásy, který měl vytvořit pruhová potravní políčka o šíři 6 až 12 metrů umístěná na okrajích nebo uvnitř půdních bloků. Ta měla působit jako nárazníková pásma s cílem zvýšení biodiverzity.
V současné době se jakožto odborník s třicetiletou praxí stále častěji vyjadřuje ke stavu českého zemědělství. Prý ho k tomu vede skutečnost, že pochází z několikáté generace zemědělců a s venkovem je podle vlastních slov spojen „pupeční šňůrou“.

Jaký je vliv těchto tří plodin – řepky, kukuřice a pšenice – na půdu?

Řepka, pokud se pěstuje maximálně na osmi až deseti procentech výměry orné půdy, působí jako zlepšující plodina. U nás se jí však pěstuje více než 20 procent, což je téměř trojnásobek. Totéž platí o kukuřici, která z půdy odebírá hodně živin.

Pokud by došlo k okamžitému zrušení podpory biopaliv, pro plodiny by nebylo využití, protože tu nemáme dobytek

Proto potřebujeme vracet vojtěšky, jetelotrávy, luskoviny a další plodiny, aby se půda stabilizovala. Dále je třeba skončit se spalováním slámy v teplárnách. Místo toho potřebujeme, aby zůstala pod dobytkem a pak se v podobě statkového hnoje vrátila zpět do půdy.

Souvisí i pěstování kukuřice a pšenice s dotacemi?

Z řepky se vyrábí olej, který se přimíchává do nafty jako biosložka. Kukuřice se většinou pěstuje pro bioplynové stanice. Druhé využití – stejně jako u pšenice – je pro líh, který se opět přidává do benzínu. Takže všechny tři tyto plodiny se pěstují převážně kvůli biopalivům.

Co by se dělo v zemědělství, kdyby podpora biopaliv skončila ze dne na den?

To by zřejmě nastal kolaps. Současná zemědělská politika nastavená na technické využití plodin, které vnímám jako špatné. Bohužel, Strana zelených protlačila biopaliva a všichni dávno ví, že to bylo špatně.

Pokud by došlo k okamžitému zrušení, bylo by to velmi problematické. Pro plodiny by do značné míry nebylo využití, protože tu nemáme dobytek. Změnit to tedy potřebujeme, ale nemůžeme si to dovolit ze dne na den.

Muselo by dojít k novému nastavení, aby tu byl dobytek, drůbež, prasata. Tak, jak tomu bylo od nepaměti, by se rostlinná výroba cíleně produkovala pro tu živočišnou a současně se pěstovaly i plodiny, které byly atraktivní pro trh. To byl například sladovnický ječmen, oves se prodával například na vločky, pšenice nebo žito na mouku, ale i zelenina, které se dnes pěstuje málo. Kukuřice určitě není tržní plodina a řepky bývalo začátkem devadesátých let kolem osmi procent.