Ačkoli zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek zakazuje kouřit i na jiných místech, největším tématem zůstává v restauračních zařízeních. Dosavadní zkušenosti ukazují, že jejich návštěvníci změnu akceptují a poměrně spořádaně se přesunuli z vnitřních prostor na zahrádky, kde se kouřit smí. Někteří z nich kvůli tomu opustili svá léta „rezervovaná“ místa uvnitř lokálu. Ne vždy s pochopením.

„Moc se jim to nelíbí. Často se tváří, jako bych si zákaz vymyslel já,“ řekl Právu číšník z teplické restaurace Zámecká zahrada. Protože se hosté jen přemístili, tržby zůstaly stejné. Nahrály tomu i příznivé teploty. „Uvidíme, jak bude situace vypadat, až počasí nedovolí lidem vysedávat na terase,“ dodal.

Také obsluha baru v centru Ústí nad Labem nezaznamenala citelný úbytek hostů. „Během dne jich je možná méně, večer se ale místa zaplní jako obvykle. Kdo chce kouřit, vyběhne na ulici,“ sdělila servírka Jana Malátová.

Zahrádky, kde je to možné

Z útrob restaurací se ven přesunuli i kuřáci v Olomouckém kraji. Většina podniků zahrádkami či terasami disponuje. Ty, které je neměly nebo byly příliš malé, je zavedly či rozšířily. To však neznamená, že všichni jejich majitelé s nastalým zákazem souhlasí.

Petr Pavlas, provozovatel hospody U Zastávky v olomoucké místní části Chomoutov, shrnul svoje argumenty proti: „Považuju zákon za obrovský nesmysl. Lidi by měli mít možnost zvolit si, zda půjdou do kuřácké, nebo nekuřácké restaurace. Na výběr toho bylo dost. Že mi kuřáci nadávají, ještě přežiji. S tím se dalo počítat. Celou tu aktivitu ale nechápu.“

Lokál, jak zdůraznil, má nyní prázdný. „Všichni sedí venku. K zahrádce ve dvoře jsem musel udělat předzahrádku do ulice, což znamenalo další investici. Na druhé straně nevím, zda je to dobré s ohledem na výchovu dětí, které chodí kolem hospody ze školy,“ kroutí hlavou Petr Pavlas s tím, že dříve byly děti pohledu na štamgasty, kteří kouří a pijí kořalku, ušetřeny.

Hosté se sice zákonu podvolili, někteří si však budou jen těžko zvykat. „Musíme na zahrádku a vůbec nás to netěší. Svá místa prostě máme uvnitř. Kdyby politici raději řešili, co skutečně společnosti pomůže. Jenže asi potřebují zakrýt své průsery, a tak se zabývají nesmysly,“ zlobil se v hospodě Na Kovárně v Horce nad Moravou muž středního věku, který se Právu představil jako Martin.

Kuřáci sice lamentují, v hospodách se zahrádkami však zů­stali. Nejhůř tak dopadly ty, které vyhrazené venkovní prostory z nějakého důvodu zřídit nemohly. V Ostravě se to týká třeba Radegastovny U Křižánka v Nádražní ulici v centru města. „Hostů ubylo, protože není zahrádka,“ potvrdil hospodský. „Úbytek je tak o 50 procent,“ odhadl a poukázal, že zatímco v pátek míval tržbu kolem 15 tisíc, teď to bylo jen 5000. „Jsme na takovém místě, že zahrádku mít nemůžeme, takže kuřáci chodí
jinam,“ povzdychl si.

Na pivo se džbánkem

I denní bar u Waldemara v Ostravě, kde ve své době bylo možné pravidelně potkávat legendy české pop-music Věru Špinarovou a Josefa Streichla, zaznamenal přibližně třetinový pokles tržeb. „Dotklo se nás to hodně – a tím, že nemáme možnost mít zahrádku, je to o to horší,“ uvedla provozovatelka baru Alena Sýkorová.

Zajímavý vedlejší efekt protikuřáckého zákona se projevil v některých podnicích v Pardubicích. Sport bar Rio a výčep restaurace Formanka, dva rohové podniky, dělí od sebe jen šest kroků jednosměrné Štrossovy ulice. Oba podniky mívají nejvíc hostů přes den o víkendu, oba tentokrát zely prázdnotou. Ale pivo z pípy přesto teklo prou­dem. Protikuřácký zákon oživil skoro zapomenutou tradici – zajít si pro pivo se džbánkem a odnést si ho domů.