Jednoznačná přednost při stavbě nových jaderných bloků v Česku je dávána dostavbě Dukovan, uvedl ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD). Pracuje se podle něj však i s variantou, že stavět se začne v Temelíně.

O stavbu nového jaderného bloku v Česku se zajímá šest společností a projektů. Jde o ruskou státní společnost Rosatom, francouzskou EDF, americko-japonskou Westinghouse Electric Company, jihokorejskou KHNP, čínskou China General Nuclear Power a společný projekt francouzské Arevy a japonské Mitsubishi Atmea.

Elektrárna v Dukovanech se podílí na celkové výrobě elektřiny u nás téměř 25 procenty. Tento fakt zohledňuje i vládou schválená státní jaderná koncepce, podle níž se počítá s výstavbou nového bloku v areálu elektrárny dosavadní.

Jak informovali v Dukovanech vedoucí pracovníci elektrárny, začalo náročné povolovací řízení, na jehož konci má být vydání stavebního povolení a poté vlastní zhruba šestiletá stavba.

Už teď nabírají zpoždění

„Celkem půjde o proces, který bude trvat realistickým odhadem dvaadvacet let, i když je pravda, že nový blok jaderné elektrárny bychom dokázali uvést do provozu i za sedmnáct roků. Délku však ovlivňuje náš velmi složitý postup a také ekonomicko-politické podmínky, které způsobují, že už nyní má tato stavba čtyři až pět let zpoždění,“ vysvětlil Martin Uhlíř, který je od počátku roku ředitelem jaderné elektrárny Dukovany II.

ČEZ se totiž pro nový blok rozhodl vyčlenit samostatnou dceřinou společnost, které je stoprocentním vlastníkem. Jak vysvětlili jeho zástupci, jedním z důvodů je možnost vstupu dodavatele či jiného subjektu do této společnosti, což považují za velmi důležité.

Jedním z prvních důležitých kroků v tomto roce je předpokládané ukončení zpracování vlivu elektrárny na životní prostředí EIA.

O financování rozhodnou politici

Podle ředitele elektrárny Dukovany Miloše Štěpanovského jeden z největších problémů, jaký se dá v procesu očekávat, je zabezpečení spolufinancování výstavby energetického celku, v němž se sice zatím mluví o jednom novém jaderném bloku, ovšem celá stavba a povolování už počítají s tím, že půjde výhledově nejméně o bloky dva, s možností stavby i třetího.

„Sto padesát miliard korun je investice značná, ovšem dlouhodobě pro zabezpečení energetických potřeb výhodná a v této souvislosti je třeba si rovněž uvědomit, že za jediný rok dotuje stát v současnosti obnovitelé zdroje 40 miliardami korun,“ uvedl Štěpanovský.

Jak doplnil Martin Uhlíř, možnosti spolufinancování mají různé podoby. V Maďarsku je to například forma státního podniku, do finských elektráren vstupují jako spolupodílníci firmy, většinou významní odběratelé energie, britský model zase dává vládní záruku, že bude po určitou dobu vykupována vyrobená energie za stejnou cenu, a to i v případě, že její hodnota na burze klesne, a podobně.

„Hodně nyní záleží na politických rozhodnutích. Očekáváme, že ještě nynější vláda nastíní jednoznačně jasnou linií a ta příští ji pak už bude vykonávat, ovšem to je ideální model a je nám jasné, že tak jednoduché to nebude, poznamenal Uhlíř.

Pokud dojde k povolení stavby hned dvou bloků, pak lidé především stavební a odborné profese budou mít zaměstnání na osm let. Podle představ energetiků by pak do „nové elektrárny“ plynule přešli zaměstnanci elektrárny bývalé, která bude už v roce 2035 postupně zcela jistě ukončovat provoz. V současnosti má v Dukovanech práci na 1100 zaměstnanců energetického průmyslu a zhruba dalších 1700 lidí je z jiných profesí, které pro elektrárnu pracují.