Firmy poukazují na to, že stát se v 90. letech v ekologických smlouvách uzavřených mezi novými nabyvateli objektů a Fondem národního majetku zavázal náklady na sanace z velké části proplácet, ale ani po dvaceti pěti letech tento slib nebyl dodržen.

KOMENTÁŘE DNE:

Očima Saši Mitrofanova: Stín Akély nad Putinem

Podnikům, které staré laguny či kontaminované zeminy a spodní vody zdědily, ovšem hrozí obří sankce proto, že musí ze zákona předcházet škodám. Přitom si ale samy ani nemohou sanační firmy vybrat.

Tendry musí od roku 2011 vyhlašovat ministerstvo financí. Vyplynulo to ze semináře o ekologických zátěžích se státní garancí organizovaného Hospodářskou komorou.

Hrozba žalob

Zatímco v roce 2013 šly na sanace tři miliardy korun, loni to bylo jen 700 miliónů a letos by částka měla vystoupat na miliardu.

„Může se stát, že nabyvatelé areálů se spojí a budou hromadně žalovat stát, protože ten se před 25 lety zavázal sanovat staré škody, a nečiní tak,“ prohlásil Jan Mráček z Hospodářské komory.

„Na staré ekologické zátěže se nyní, v době prosperity, dává třetina toho, co se na ně dávalo v době ekonomické krize. Pokud by to šlo tímto tempem, tak stát by své závazky, k nimž se zavázal před 25 lety, splnil někdy za dalších čtyřicet let. A to přece není možné,“ dodal Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství.

„Bylo by dobré, aby stát splnil to, k čemu se před mnoha lety zavázal, a ještě se to vyčistilo. Stále je v naší zemi na pět set zatížených lokalit a to je hodně. Není možné stále být v takovém stavu činnosti nečinnosti. Tak ať stát narovinu řekne, že teď nemá peníze a staré zátěže hodlá sanovat až za padesát let,“ řekl Právu Roman Mužík, jednatel odpadové společnosti AVE, patřící českému miliardáři Danielovi Křetínskému.

Garance na sto miliard

Ministerstvo financí uvádí, že státem garantované ekologické škody přijdou na 102 miliard korun.

Podle advokátky Kristýny Oberfalcerové ovšem v řadě případů do toho ministerstvo financí nezapočítává DPH a už vůbec ne inflaci za pětadvacet let. Odhaduje, že celkové náklady na sanace budou dvojnásobné.

„Konkurence mezi odpadovými a sanačními firmami je ale opravdu obrovská, takže nakonec by se sanace celkově mohly udělat i za méně než sto miliard,“ míní Mužík.

„V roce 2015 jsme soutěžili ekologické sanace za polovinu oproti předpokládaným cenám. Letos tedy vysoutěžíme za stejné peníze dvojnásobek práce,“ potvrdil náměstek ministra financí Ondřej Závodský.

Pětadvacet lokalit „hoří”

Co se týče závažnosti, tak u 25 let lokalit uplynuly lhůty pro likvidaci stanovené Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP) a šest výslovně ohrožuje životní prostředí.

„Zde probíhá absolutní minimum, tedy obvykle ochranné sanační čerpání. Na inspekci ale nemáme kámen mudrců, který vyřeší všechny problémy, a spustí hned exekuce u všech případů, kde se nekoná,“ prohlásil šéf ČIŽP Erik Geuss.

Potíž je v tom, že některé firmy státní garance už vyčerpaly právě na tyto udržovací činnosti, a na samotnou sanaci už nic nezbylo.

Omezené možnosti

„I kdyby těch sto miliard přišlo hned najednou, tak je bláhové si myslet, že teď se spustí všechny sanace starých škod, kde stát uzavřel ekologickou smlouvu. Kromě toho vyplouvají na povrch škody, které jsou zcela mimo tento instrument – a musí se také řešit. A přitom, i když vlastník má vůli to řešit, ale nemá finance, tak ministerstvo přímo na to nemá prostor v rozpočtu. Musí se pak jednat s obcemi a kraji, přičemž některé nejsou aktivní,“ řekl ředitel odboru environmentálních rizik a ekologických škod ministerstva životního prostředí Karel Bláha.

Ministerstvo financí pro příští rok plánuje investovat na ekologii a revitalizaci 3,5 miliardy korun ročně. Podle vedoucí odboru ekologických závazků ministerstva financí Moniky Zbořilové letos budou uzavřeny smlouvy na sanace za víc než miliardu a čeká se v dalším roce uzavření tendru na likvidaci zátěží ve Spolaně Neratovice za 600 miliónů korun.

„Nemáme neomezené možnosti, peníze ve fondu jsou jasně určené,“ zdůraznila Zbořilová.