V roce 1989 byli všichni ve věku kolem deseti let, takže nemohou být obviňováni z nějakého osobního zaujetí.

Jan Skopeček z VŠE upozornil na to, že tehdejší Československo zažila nejnižší transformační pokles ze všech postkomunistických ekonomik.

„Zatímco u nás byl v letech 1990 až 1993 kumulovaný pokles HDP 12 procent, v Maďarsku to bylo 18 procent, v Bulharsku 27 procent a na Ukrajině dokonce 46 procent,” řekl.

Díky rychlému dohánění vyspělých ekonomik v devadesátých letech jsme dodnes podle HDP na hlavu spolu se Slovinskem nejvyspělejšími zeměmi bývalého komunistického bloku. Podařilo se také udržet relativně nízkou inflaci, která tak lidem nezlikvidovala úspory tak jako jiným transformujícím se zemím. Současné tržní prostředí v Česku je ale podle něj stále ideálu velmi daleko.

Uplácí se jinde

Ekonom Jan Průša z Karlovy univerzity se specializuje na fenomén korupce. Za socialismu podle něj existoval mnohem větší korupční potenciál než dnes, protože neexistovaly tržní ceny, chyběli vlastníci a rozhodovala jedna strana.

„Už není třeba dávat úplatek, když chceme sehnat džíny nebo banán. Na druhou stranu jsou tady dnes evropské fondy, nereformované státní zdravotnictví nebo bující úřady, které ten korupční potenciál znovu vytváří,” uvedl Průša.

Vysáté OKD

Za daných podmínek za úspěšnou považuje transformaci ekonom Tomáš Munzi z Národhospodářské fakulty VŠE a předseda Czech Enterprise Institute. Ten uvedl, že nešlo jednoduše přeložit zahraniční zákony, jak někteří tvrdí.

Upozornil též na to, jak odlišně dopadla privatizace na nejohroženější regiony - severočeský a severomoravský.

„V případě severní Moravy dnes bohužel máme nakročeno k určité sociální katastrofě, zejména v důsledku tragického selhání státu v otázce bytů OKD, které bohužel nebyly zaslouženě převedeny na horníky za zvýhodněných podmínek. Stát umožnil převzít důlní firmu i s byty finančním investorům, kteří následně vytáhli kapitál za desítky miliard korun a dali do zástavy prakticky největší podnikový bytový fond ve střední Evropě,“ řekl Munzi.

Prostředky vytažené z regionu, které mnohonásobně převýšily kupní cenu, podle něj nyní chybí v době nízkých světových cen uhlí jako stabilizační polštář pro potřebné strukturální změny oblasti. „Stát přitom absurdně poskytuje dotace na sociální programy,” připomněl Munzi. Navzdory horším výchozím podmínkám v devadesátých letech podle Munziho úspěšněji proběhla transformace v severních Čechách, kde alespoň většina horníků bydlí ve vlastních bytech a nehrozí sociální katastrofa.

Investiční pobídky byly špatně nastaveny

Za špatné považuje také velkorysé investiční pobídky jen na základě velikosti investice.

„Do očí bijícím příkladem toho byl třeba obrovský krach továrny LG.Philips na zastaralé monitory v Hranicích na Moravě v době, kdy se v rozvíjejících zemích začaly produkovat monitory úplně jiné technické úrovně,” řekl.

Za rovných podmínek a při nízkém zdanění by k nám podle něj přicházely technologicky vyspělejší zahraniční investice a nikoli jen ty, které přišly jen kvůli pobídkám.

Ztráta až 600 miliard

Při debatě také zaznělo, že ekonomové odhadují ztráty způsobené tunelováním, krachy firem a dalšími problémy během transformace na 500 až 600 miliard korun.

„Když uvážíme, že vláda plánuje na příští rok deficit sto miliard korun, a to v normálních dobách, tak mi ta částka velká nepřijde,“ řekl Skopeček z VŠE.

Podle diskutujících by bylo ale ještě dražší prodlužovat agónii některých firem. „Je celkem jedno, jestli to bylo půl biliónu nebo bilión, hlavní jsou ty bilióny HDP, co děláme dnes,“ dodal Průša.