„Manžel zootechnik, já zootechnička. Manžel pracoval v zemědělském družstvu pětadvacet let a pak mu řekli ‚nashledanou‘. Bylo to v dubnu 2008, o dva měsíce později jsem o práci přišla i já. Půl roku jsem plakala, ale musíte se vzchopit,“ svěřila se Právu paní Věra.

Břetislav Pravda se kolem včel začal točit už před více než třiceti lety, tehdy se svým otcem. Koníčkem mu včelaření zůstalo i později. Když se pak v devadesátých letech propouštělo v mnoha odvětvích, manželé Pravdovi prozíravě začali počet včelstev rozšiřovat. „Říkali jsme si, co když o práci přijde i některý z nás, třeba nás pak včelky uživí. To, co jsme v zaměstnání vydělávali, jsme dávali do provozu – kupovali úly, včelstva, vozy,“ vzpomíná včelař.

Oba manželé mezitím na středním odborném učilišti vystudovali včelařství. Když Břetislav Pravda ztratil místo zootechnika, měli už s manželkou asi padesát včelstev, to ale ještě zdaleka nestačilo na uživení. Podporu v nezaměstnanosti pobíral deset měsíců. Farmu začal rozjíždět loni. „Nemohli jsme se do toho pustit oba najednou, nevěděli jsme, kam to povede, zda nás to uživí. Já byla na úřadu práce dva roky, až do letošního června,“ pokračovala Pravdová.

Podpořil je úřad práce

Protože oba nezaměstnaní pro sebe vytvořili pracovní místa, úřad práce každému z nich na to poskytl příspěvek. Navíc právě na úřadu práce se dozvěděli o možnosti získat příspěvek také z Nadačního fondu Dalkia, který podporuje vznik nových pracovních míst. A byli úspěšní. „Manžel za příspěvky, které dostal z úřadu práce a nadačního fondu, pořídil úly a vysokozdvižný vozík, já traktůrek na údržbu stanovišť. Jenomže na rozjezd farmy jsme potřebovali daleko více peněz. Investovali jsme odstupné, zruinovali jsme si účty, dali jsme do toho všechny úspory,“ líčila paní Věra.

Dnes mají 200 včelstev na osmi stanovištích v okresech Opava a Bruntál. „Aby nás to slušně uživilo, potřebujeme včelstev alespoň 250,“ doplnil Břetislav Pravda. V části svého rodinného domku mají, jak říkají, „centrálu“: medárnu a stáčírnu medu, skladovací prostory atd. A u domu stanoviště s plemennými včelstvy. Od dubna do srpna prý vstávají ve čtyři hodiny ráno a pracují do pozdního večera. „V zimě bude klidněji.“

Včely a práce jsou v rodině hlavním tématem. „Je těžké se sehrát, kdo je nadřízený a kdo podřízený. Posloucháme se navzájem, občas se i pohádáme, jsme dva parťáci,“ poznamenala nyní už optimisticky naladěná Věra Pravdová.

Medu letos nepřeje počasí

Letos ale jejich podnikání nepřeje počasí, v chladném a deštivém květnu a červnu včely moc medu nenasbíraly. Navíc jim jedno stanoviště s úly při lijácích zaplavila voda, ve druhém v lese popadaly podmáčené stromy. „Je už třetí neúrodný rok, ten letošní je úplně katastrofální. Nezačali jsme v nejvhodnější dobu. Pořád ale bojujeme a věříme, že příští rok bude lepší.“

Lidí, kteří si s podporou úřadů práce pro sebe vytvoří pracovní místa a stanou se tak samozaměstnavateli, případně postupně přijmou i zaměstnance, v poslední době v Moravskoslezském kraji přibývá. „Jsme velmi rádi, když lidé vezmou svůj pracovní osud do svých rukou, a podporujeme to finančně i tím, že je školíme. Peněz na to vynaložených nelitujeme, naopak je to dobrá investice,“ řekla Právu ředitelka Úřadu práce v Opavě Jarmila Mateřanková.

Nárůst počtu lidí, kteří se pouštějí do samostatné výdělečné činnosti, je podle ní ovlivněn celkovou ekonomickou situací. „Když byla velmi špatná, lidé měli obavy pouštět se do podnikání, nevěděli, co bude. Nyní přichází oživení a odvaha se znovu dostavila. Máme hodně zajímavých projektů, jsme tomu rádi a podporujeme je,“ doplnila.