Článek
Navrhuje to ministr financí Eduard Janota jako jedno z opatření, jejichž cílem je snížit hrozící obří schodek státního rozpočtu ve výši 230 miliard korun.
Politici však až na výjimky se znevýhodňováním stavebního spoření nesouhlasí. „Naše strana návrh nepodpoří,“ uvedl například první místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Podle něj by si tím stát koledoval o řízení před Ústavním soudem. „Návrh je totiž jasně retroaktivní. Stát nemůže tak razantním způsobem zasahovat do soukromoprávních vztahů mezi pojišťovnami a občany,“ upozorňuje Sobotka.
Retroaktivita je v uvažovaném návrhu zákona využita proto, aby si lidé nezačali masívně zakládat stavební spoření před změnou zákona. „Pokud by se omezení podpory uplatnilo pouze na nové smlouvy, hrozilo by zvýšení nároků na rozpočet,“ řekl Právu mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob.
Ústava retroaktivitu zákonů zakazuje
Sám ministr financí si je ovšem vědom hrozby, že pokud by se prosadilo toto znění zákona, nad státem by se vznášela hrozba řady žalob. Podle ústavy totiž žádný zákon nesmí být retroaktivní.
„Připravované kroky ministerstva financí, tak jak je prezentují média, jsou akceptovatelné z ekonomického hlediska, z hlediska právního však nikoliv. Pokud bychom připustili variantu zamýšlenou ministerstvem financí, připustili bychom i vlastní institut retroaktivity, jehož nepřípustnost vyjádřil ve svých nálezech i Ústavní soud ČR,“ řekl Právu Josef Fiřt z advokátní kanceláře Kořán a Fiřt.
Kdyby Janotův návrh prošel, lze podle Fiřta očekávat žaloby proti státu ze strany klientů, kteří mají smlouvy o stavebním spoření uzavřeny za výhodnějších podmínek.
Mertlík: Klesne zájem o dlouhodobé spoření
Na vícestranné ekonomické dopady Janotova návrhu zase upozorňují analytici. „Snahu ministerstva financí spořit chápu, vždyť ve stavebním spoření se dá škrtnout snáze než třeba v sociálních výdajích. Je ovšem třeba vidět vedlejší náklady takového kroku. Ty mohou spočívat v menším zájmu občanů spořit dlouhodobě,“ uvedl hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík.
Jak dále připomněl, bankovní systém je citlivý na jakékoli informace tohoto druhu. „České banky zatím přežívají krizi dobře i proto, že naši občané spoří, bankám svěřují svoje peníze. To není vůbec samozřejmost. Země, kde občané podstatně méně spoří, mají totiž i větší ekonomické problémy,“ konstatoval Mertlík.
Možností snížit či zrušit státní podporu stavebního spoření se už zaobírali i předchozí ministři financí. V lednu 2004 se státní příspěvek snížil z 4500 na 3000 Kč ročně a délka spoření se současně zvýšila z pěti na šest let.
Výhodnější podmínky však má dosud 2,3 miliónu z celkového 4,9 miliónu smluv stavebního spoření. Jde o smlouvy, které byly sjednány před rokem 2004.
Lidé mohou naspořené peníze stále použít na cokoli. „Komise expertů, kterou si v roce 2006 ustavil tehdejší ministr financí Vlastimil Tlustý, přitom uvažovala, že by státní příspěvek získali jen ti, co by spoření skutečně využili k pořízení nového bydlení,“ vzpomíná si člen této komise Lubomír Mandík.
Snížení příspěvku by ušetřilo až pět miliard
Nynější opatrné reakce politiků na Janotův návrh jsou podle analytiků pochopitelné. Stavební spoření a státní příspěvek totiž v ČR využívá několik miliónů občanů – tedy i potenciálních voličů. Proto se ani Janota neodvažuje navrhnout státní příspěvek zcela zrušit.
Ani stavebním spořitelnám se ministrův nápad pochopitelně příliš nezamlouvá. „Rozumíme snaze Janoty řešit hluboký schodek státního rozpočtu. Podpora stavebního spoření je však v ČR vyplácena téměř pěti miliónům klientů, kteří jsou tím pobízeni systematicky spořit. Právě postupná kumulace reálných peněz je přitom nejlepší odpovědí na krizi, jež je v pozadí současných hospodářských problémů,“ řekl Právu tajemník Asociace českých stavebních spořitelen Jiří Šedivý.
Celkové výdaje státního rozpočtu na stavební spoření navíc v posledních čtyřech letech setrvale klesají. „Letos stát klientům stavebních spořitelen vyplatí zhruba o tři miliardy korun méně než v roce 2005,“ informoval Šedivý.
Podle Janoty by se však snížením státního příspěvku o už zmíněných 1000 až 1500 korun ročně ušetřilo až pět miliard korun. Loni stát na příspěvcích vyplatil 14,2 miliardy a letos to bude zhruba o jednu miliardu méně.