Prezident republiky vzkázal občanům, že jakékoli opatření proti krizi vlastně nemá smysl, protože ona skončí sama. Vláda podle opozice proti krizi nic nedělá. Když už se rozhoupe, například prosazením slev na sociálním pojistném, podle ČSSD zničí penzijní či sociální systém. Jako občan se začínám v Česku v době krize bát.

Vládě se skutečně vyčítá, že nic nedělá, ale ona už paradoxně pro zvládnutí krize udělala zásadní krok tím, že pracuje s rozpočtem, který obsahuje rozpočtový stimul skoro 2 procenta HDP – v přepočtu kolem 70 miliard. Česko tím, že přijalo rozpočet postavený na vysokém hospodářském růstu o 4,8 % v letošním roce, ale zatím rozpočtové výdaje nijak nekrátilo, tak vlastně s rezervou splnilo výzvu šéfa Evropské komise Barrosa, aby členské státy stimulovaly svoje ekonomiky protikrizovými balíčky.

Navíc rozumná opatření na podporu exportu a úvěrování malých a středních firem byla už rovněž přijata a jejich efekt zas tak malý nebude. Tahle debata o nicnedělání je spíše předvolebně vnitropolitická.

Neděláte si legraci tvrzením, že rozpočet je vlastně první „vládní útok“ proti krizi? Rozpočet se přece stal terčem kritiky opozice i ekonomů právě proto, že v době, kdy bylo jasné, že krize je i v Česku, vycházel z odhadu téměř pětiprocentního ekonomického růstu.

Na vládě samozřejmě ke konci roku věděli, že růst nebude 4,8 %. Naštěstí se ale raději nechali mlátit přes hlavu, než aby snížili výdaje, aby kopírovali realističtější odhad vývoje, a snažili se držet nízký schodek 38 miliard. Takhle mají v rozpočtu zabudován protikrizový stimul. Když ale už jsme u odhadů – všechny země i mezinárodní instituce se sekly a každý měsíc jsou odhady jiné a jiné.

Že na takový zázrak nepřišli jinde.

Obdobně postupují Norové, jiné země jako Itálie nemohou příliš ekonomice pomáhat, protože jsou už hodně zadlužené nebo věnovaly obrovské částky na záchranu bank a nemají v rozpočtech velký prostor.

Teď se ale ukazuje, že by bylo dobré přijmout další opatření. Na slevách na sociálním pojistném, které má firmám ponechat kolem 18 miliard korun, se jako na jednom z mála rychle shodli všichni členové Národní ekonomické rady vlády (NERV) jako na opatření mimořádně sociálně citlivém, které pomůže zaměstnanosti. Rozhodně důchody neohrozí. Důchodci jsou proti hospodářskému poklesu chránění a nemají se čeho bát. Mimochodem jeden z prvních ekonomů, který říkal, že snižovat cenu práce je rozumné opatření, které v době hospodářské recese může velmi pomoci, byl J. M. Keynes, kterého mají v Lidovém domě rádi a na kterého se často odvolávají.

ČSSD vypracovala již v září vlastní program boje proti krizi, který následně rozšířila, a kritizuje, že NERV i vláda jejich návrhy ignorovaly. Jak se na tento program díváte?

Projekt ČSSD bych rozdělil do dvou bloků. Jeden tvoří opatření, která jsou zcela rozumná a vůbec se od vládních kroků či doporučení NERV neliší – namátkou volání po rychlém uvolnění provozních úvěrů pro podniky, podpora exportu, investic, pečlivé sledování vývoje v bankovním sektoru a další.

Dá se poznat, kdy odešli ekonomové a technokraté, kteří rozumějí ekonomice, a kdy nastoupili politici, kteří ale dodali opatřením tu správnou politickou údernost a cílí na nákup voličských hlasů. Je to dobré jako předvolební tahák, ale jako protikrizová politika pro malou otevřenou ekonomiku je to pod psa.

Myslíte například návrh na výplatu třináctého důchodu? Například. Jak už jsem řekl – důchodci jsou jedinou skupinou obyvatel, která může být v době krize v klidu.

Co kdyby zlevnila energie, to by bylo jednodušší?

To by byl mimořádně příznivý fiskální impuls. USA dostala například fiskální impuls díky zlevnění cen ropy v hodnotě 270 miliard dolarů. To je čtvrtina hodnoty Obamova protikrizového balíčku.

To u ČEZ myslím nehrozí.

To je dáno ale z nastavení kontraktů, s tím nic nenaděláme, ale impuls by to byl.

Až vláda a NERV předloží plán protikrizových opatření, dají se očekávat největší spory okolo slev na sociálním pojistném v celkové hodnotě 18 miliard korun. Laicky řečeno, lidi se docela obyčejně bojí toho, že se sice pomůže firmám, ale současně se sníží prostředky na sociální výdaje, opozice varuje, že se zhroutí důchodový systém.

Penzijní systém se nerozpadne. Důchodový účet bude stejně i bez tohoto opatření dotován ze státního rozpočtu.

Já tak trochu nechápu ten tanec kolem tohoto opatření. Vždyť pomůže nejenom výrobním firmám, aby nemusely propouštět. Pomůže i nemocnicím, domovům důchodců a dalším sociálním službám, v zemědělství, prostě všude tam, kde jsou nízké či průměrné platy. Všude tam totiž nejen ušetří zřizovatelé nemocnic, škol na odvodech, ale současně mohou lidem přilepšit na platu, aniž by se jim měnily rozpočty. Takže se bez nároků na další prostředky mohou zvýšit platy školníkům, uklizečkám, zemědělcům, nekvalifikovaným zaměstnancům.

Nemůžete se divit určité skepsi lidí. Jsme v Česku, kde každé opatření se nejdříve začne posuzovat podle toho, jak se dá obejít. Například jak získat maximální slevu na pojistném tím, že vyplatím pouze minimální mzdu a platy jim dorovnám jinak. Nebo co nápad se „švarcsystémem“? Před lety označován za ekonomickou loupež, nyní brán jako protikrizové opatření.

Švarcsystém nebyl mimochodem nápad NERV. Upozornil ale na reálný problém. Když se podíváte, co se teď děje s Vietnamci a Mongoly, kteří přijeli pracovat do Česka, je to nejen tragédie, kterou jsme způsobili my, ale také důkaz toho, že trh práce v Česku je strnulý. Zaměstnavatelé se najímáním pracovníků přes agentury snaží zvýšit flexibilitu, tedy možnost rychle přijímat a propouštět podle toho, zda mají či nemají zakázky. Když zakázku nemáte, je problém, takže když je mít jednou budete, najmete raději agenturní pracovníky. A tak pořád dokola. Pracovní zákonodárství není nastaveno dobře a musí se změnit.

Co nápady typu šrotovného, to je přece jasná obhajoba určitého, byť mimořádně důležitého odvětví.

Bylo by překvapivé, kdybychom například za šrotovné kopali všichni. Byla to diskuse, při které ale členové NERV nakonec osvědčili zdravý rozum a odbornou tvář.

Proč podpora nákupu aut budí takový odpor?

Protože by se u nás podpořil fakticky prodej malých aut do řekněme dvou set tisíc korun s velkým kufrem – jako první auto do rodiny. Ta se vyrábějí v Rumunsku nebo Turecku, ale ne v Česku. Propagátoři takových opatření se zapomněli zeptat ekonoma, co je to cenová elasticita poptávky vybuzená šrotovným a jak funguje.

Každá prognóza v době, kdy jediná jistota je ekonomická nejistota, je ošidná. Přesto – jaké efekty přinese vládní protikrizový program?

I s tím stimulem,který je už zakotven v rozpočtu, to vypadá, že ekonomika půjde do poklesu, někdo říká minus dvě procenta, jiný méně. Když se přidají stimuly navrhované NERV a vládou, mohla by česká ekonomika ustát krizi bez nějakých dramat a sociálních bouří. Hlavní úkol je dostat co nejvíce protikrizových opatření do praxe ještě letos.

Celý rozhovor v Miroslavem Zámečníkem čtěte v sobotním Právu