Co změnil nový Zákoník práce

Zákoník provázely politické spory, nakonec ale platit začal, i když už se připravují novely těch částí, které se ukazují jako nesmyslné. Například ty ohledně přesčasů.

Zákon říká, že nesmí v průměru činit více než osm hodin v týdnu. Což je ročně asi 400 hodin. Dosud byly přesčasy omezeny asi 800 hodinami ročně. Omezení přesčasů dělá problémy hlavně lékařům.

Lékaři navíc slouží noční pohotovosti, za které byli dosud placeni právě jako za pohotovost. Pokud ji ale vykonávají na pracovišti, nově už se o pohotovost nejedná a jde o běžnou práci či přesčas. Tyto služby jsou tak časově omezeny.

Tvůrci nemysleli na to, že činnost nemocnic na přesčasech lékařů stojí a pokud je zákoník omezí, musí nemocnice přijmout další lékaře. Ti ale na trhu nejsou. V tomto bodě se zřejmě bude zákon novelizovat. Nemocnice a záchranky už avizovaly, že aby byly schopny fungovat, jak mají, musí zákon obejít. V reálu to nemocnice dělají tak, že zaměstnají jednoho lékaře na dva pracovní poměry, takže se prakticky nic nezmění. 

Zákon zavádí nový pojem - konto pracovní doby. Umožňuje po domluvě zaměstnavatelům více reagovat na množství práce a podle toho povolat zaměstnance. Podle zákona je sice délka pracovní doby 40 hodin týdně, ale v případě dohody o kontu pracovní doby to může být jen průměrná doba.

Zaměstnavatel pak může lidem určit, kdy budou pracovat déle, například pokud má firma více zakázek, a kdy naopak nemusí v práci trávit běžných osm hodin denně, ale méně. Mzdu by měli pobírat v obou případech stejnou. Jen v případě, že "fáze" s nižším počtem hodin nebude následovat, má zaměstnanec nárok na zaplacení hodin, které navíc odpracoval.

I v případě, že se obě strany na kontu dohodnou, nesmí být překročen další limit - člověk nesmí být v práci déle než 12 hodin denně. Konto pracovní doby se netýká státních zaměstnanců.

Další podstatnou změnou je to, že zákoník výslovně zakazuje v některých firmách oblíbený systém pokut za porušování pracovních povinností. Každý se jistě někdy setkal s tím, že za pozdní příchod se háže do kasičky dvacetikoruna. Nadřízený, který to dál bude po zaměstnanci chtít, nyní už poruší zákon. Nedostatky v práci bude muset trestat jiným způsobem, například srážkami ze mzdy či z osobního ohodnocení.

Skončí i povinnost zaměstnavatelů nabízet propouštěným lidem jinou pozici ve firmě. To dosud platilo s výjimkou případů, že byl člověk propuštěn kvůli pracovní kázni.

Drobné změny jsou v případě zkušební doby. Během ní může pracovní poměr ukončit jak zaměstnanec tak zaměstnavatel. Není to ale možné první dva týdny, pokud zaměstnanec onemocní. Navíc každý den, kdy ve zkušební době člověk nepracuje z důvodů překážek v práci, se do zkušební doby nezapočítává a ta se o tyto dny prodlužuje.

V případě výpovědi zákoník sjednocuje výši odstupného na tři průměrné měsíční platy. Doposud to většinou byl dvojnásobek platu.

V případě, že má zaměstnanec pracovní úraz či nemoc z povolání a nemůže už práci dál vykonávat, přiznává mu zákon odstupné ve výši 12 průměrných platů. Samozřejmě, že se se zaměstnavatelem může dohodnout na částce vyšší.

Více pravomocí dostaly obory, zaměstnavatel například nemůže propustit jejich funkcionáře bez jejich souhlasu. Navíc musí odborovou organizaci informovat o každém propouštění. Už nebudou fungovat jako poradní orgán, ale mohou zaměstnavateli zakázat ukládat lidem přesčasovou práci nebo práci v noci.

Zákoník práce je obecně formulován opačně, než ten dosavadní, čtyři desetiletí starý. Ten stanovoval, co je dovoleno. Ten nynější formuluje, co je zakázáno. Zbytek je povolen. Určuje tak větší smluvní volnost mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

V zásadních věcech ale zákoník mnoho změn nepřináší. Většiny zaměstnanců se tedy nová norma nijak výrazně nedotkne. Problémy čekají především výše zmíněné lékaře právě s přesčasy a pohotovostmi.