Článek
Protože ze zákona každý zubní lékař musí být členem komory, je přesný přehled, kolik zubařů skutečně je. "Aktivních loni bylo 6911. Z toho musíme odpočítat 282 ortodontistů a 62 stomatologických chirurgů. Zbude reálný počet, který denně pečuje o pacienty v základním zubním ošetření. To je hrozně málo," říká Pekárek.
Komora navíc přesně ví, v jakém věkovém složení zubní lékaři jsou. V rozmezí 24 až 45 let je jich pouhých 2263, zatímco nad 45 let je jich 5000. "To znamená, že za deset, maximálně 15 let, pokud se už dnes nezmění stavy posluchačů stomatologických fakult, půjdou dvě třetiny zubních lékařů do penze a nebude je mít kdo nahradit," říká Pekárek.
Dodává, že právě vzhledem k věkovému složení to reálně hrozí už kolem roku 2010, tedy dokonce za pět let. Katastrofální stavy pak nastanou zhruba kolem roku 2013 až 2015, tedy do deseti let.
Fronty na ošetření
Pokud se situace nebude okamžitě řešit, bude to znamenat, že zatímco dnes připadá na jednoho zubního lékaře asi 1600 pacientů, za deset let to bude 3000. Výsledek si každý domyslí: zhoršení dostupnosti péče, prodloužení objednacích dob ne na měsíce, ale dokonce možná na roky.
"Pacienti by se těžko dostávali na pravidelné preventivní prohlídky, protože místo pro ně vyčleněné, by zabíraly akutní případy. Systematická péče by padla a chrup obyvatel by se zhoršil," varuje Pekárek.
Kde je viník
V 70. letech minulého století byla v nedostatku zubních lékařů stejná situace jako dnes. Tehdy ale stát skokově navýšil počty studentů na fakultách. "Tehdy i dnes bylo a je pět stomatologických fakult. Tehdy z nich souhrnně vycházelo ročně asi 700 posluchačů, dnes je to 118," říká Pekárek.
Požaduje, aby stát zvýšil počet studentů na stomatologických fakultách minimálně na dvojnásobek. "My jsme připraveni to udělat, ale stát nám na studenty musí dát peníze," vysvětluje děkan první lékařské fakulty Štěpán Svačina. Od státu na výuku jednoho zubaře dostává fakulta ročně 70 000 korun, ale skutečné reálné náklady jsou 200 000 korun.
"Nemůžeme tedy přijmout 100, 200 studentů, jako tomu bylo dřív, ale jen 50 nebo 60 a z nich končí 30 až 40," říká Svačina. Dodává, že dříve výuka zubaře trvala šest let, po vstupu do EU je to pět let, ale musí mít mnohem více praktických hodin ve výukovém centru. "To stojí strašné peníze a nikdo nám je nedá. Sháníme je, kde se dá," říká Svačina. Podporuje jednorázovou investici 300 milionů korun na obnovení techniky.
Přednosta stomatologické kliniky l. lékařské fakulty Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Jiří Mazánek tvrdí: "Je nejvyšší čas situaci řešit, aby v budoucnu měl náš chrup kdo ošetřovat." I on soudí, že zvýšení počtu studentů je nezbytné, ale musí k tomu být zlepšené technické, materiálové a personální zajištění.
Evropa je dál
Evropská unie je na tom v počtu zubařů na počet obyvatel většinou lépe než ČR, i když péče o chrup je plně srovnatelná. Až na výjimky, jako je Rakousko, kde připadá na jednoho zubaře 2000 pacientů, jsou na tom státy lépe.
Například ve Finsku nebo v Norsku je to jen 1100 pacientů na lékaře. V některých státech ještě také pracují dentisti a ti doplňují lékaře. Proto v těchto případech může být méně lékařů.
"Optimální je asi 1400 pacientů na jednoho zubního lékaře. Pak se jim může všestranně věnovat," říká Pekárek. Tvrdí, že jestliže se situace nezmění, na rovnátka se bude čekat ne tři roky jako dosud, ale možná pět. Na běžné ošetření, pokud nebude akutní, rok. "Takový stav přece nesmíme dopustit. Komora ale víc dělat nemůže, je na státu, aby zakročil."