Hlavní obsah
Tak by vypadalo zastavěné náměstí Curieových při pohledu od Bílkovy ulice. Vpravo studie uvažované stavby na volném prostranství od Revoluční ulice, jak si představují architekti firmy ARPEMA. Foto: Právo/Arpema

Zastupitel ANO Nacher: Pro zničení piazzetty před InterContinentalem ani pro Zlaté vejce ruku nezvednu

Místopředseda pražských zastupitelů ANO Patrik Nacher v rozhovoru pro deník Právo řekl, že kultivovat, stavět a rozšiřovat město je potřeba, nicméně v místech, kde to má logiku. Pro současnou podobu metropolitního plánu hlavního města, který umožňuje výrazné zásahy v historickém centru, by proto nehlasoval.

Tak by vypadalo zastavěné náměstí Curieových při pohledu od Bílkovy ulice. Vpravo studie uvažované stavby na volném prostranství od Revoluční ulice, jak si představují architekti firmy ARPEMA. Foto: Právo/Arpema
Zastupitel ANO Nacher: Pro zničení piazzetty před InterContinentalem ani pro Zlaté vejce ruku nezvednu

Významný historik architektury Zdeněk Lukeš označil záměr magistrátního Institutu pro plánování a rozvoj umožnit zástavbu piazzetty před hotelem InterContinental až sedmipatrovou budovou za zásadní chybu, která by navždy zničila dosavadní genius loci celého prostoru. Co o tom jako pražský zastupitel soudíte?

S názorem pana architekta Lukeše souhlasím. Nejsem sice ani architekt, ani urbanista, ale opravdu pochybuji o tom, že by bylo naším úkolem zastavět každou volnou plochu, každou škvírku v centru našeho hlavního města, a to říkám jako člověk, který naopak výstavbu, rozšiřování města či stavby obchvatů a radiál podporuje.

Podle mého názoru se má ve městě jednak kultivovat veřejný prostor, což se týká třeba právě této piazzetty, a pokud jde o výstavbu a rozšiřování města, tak to se má primárně dít v prostorách pro to vhodných, jako jsou brownfieldy. Zkrátka v místech, kde to má logiku, typově Vysočany, Hloubětín, Nákladové nádraží Žižkov, Bubny.

Nynější pohled na náměstí Curieových z Bílkovy ulice.

Foto: Právo

Tak by se mohl změnit po zástavbě náměstí.

Foto: Právo

Tou logikou myslím, že dnes jde o zanedbané, nepřístupné plochy, hyzdící okolí, s nebezpečně se rozpadajícími stavbami, bývalými továrnami, halami a podobně. Tam je prostor pro realizaci developerských projektů ku prospěchu všech občanů, města a investora.

Celá desetiletí se o změně územního plánu, která by umožnila zničit piazzettu na náměstí Curieových před hotelem, nemluvilo. To začalo až poté, co pozemek s hotelem jako nezastavitelnou plochu koupili slovenští miliardáři Ivan Jakabovič a Patrik Tkáč, kteří by na změně územního plánu vydělali stamilióny. Zdá se mi to zvláštní. Máte na to nějaký názor?

Je pravda, že jsem se o tomto záměru dozvěděl z médií. Přitom o takových zásazích a změnách se normálně diskutuje roky, a to i u nekontroverzních projektů, které nezasahují do Pražské památkové rezervace.

V těchto případech já dodávám, že bohužel se diskutuje roky. Jinak je samozřejmě logické, že soukromý vlastník bude vždy tlačit na to, aby se na jeho pozemcích dalo stavět co nejvíce a co nejvýše.

Nynější pohled na náměstí Curieových z parku u Staronové synagogy.

Foto: Právo

Tak by se mohl změnit po zástavbě náměstí.

Foto: Právo

Úkolem celého procesu schvalování změn územního plánu pak je odolat případným tlakům a dát celému procesu srozumitelnou a uchopitelnou vizi rozvoje města, jasná a transparentní pravidla a předvídatelné zásady. A tady mi to rozhodování někdy přijde poněkud zvláštní a nepředvídatelné.

Na jedné straně jsme schopni zablokovat stavbu malého rodinného domku někde na okraji Prahy kvůli údajnému zásahu do zeleně, abychom naopak dali zelenou takové stavbě sto metrů od Staromáku, v srdci Prahy.

Ve světle všech těchto okolností je logická otázka, zda pro metropolitní plán, který bude tuto dalekosáhlou změnu obsahovat, zvednete v zastupitelstvu ruku.

Na to je ještě brzy – troufám si tvrdit, že nakonec v plánu projekt v této podobě navržen nebude. Pokud by byl, nehlasoval bych pro něj, stejně jako nyní nepodpořím změnu územního plánu směřující k výstavbě tzv. Zlatého vejce u Štefánikova mostu a Revoluční třídy.

Tvorba Metropolitního plánu v Institutu plánování a rozvoje není jen věcí odbornou, ale i politickou. Neměli by se do kauzy vložit aktivněji politici? Radili jste se o věci v klubu ANO, početně nejsilnějším klubu na radnici?

U stavby, respektive změny tohoto typu a rozsahu, musejí být v souladu, a to bez jakýchkoliv pochybností, všechny úrovně, které se problematiky týkají – tedy pohled odborný (architektonický, kulturní), politický, případně ekonomický.

U odborné úrovně jsem si se zaujetím přečetl rozhovory s architekty Gebertem a Lukešem, kteří se v kritickém pohledu na tuto stavbu vzácně shodovali. Pokud jde o rovinu politickou, tam mi vadí kontrast rozhodování.

Patrik Nacher

Foto: Petr Horník, Právo

My na jedné straně nemáme odvahu k tvorbě moderních, architektonicky zajímavých staveb, a to nejen pro veřejné účely, jakými jsou knihovna, galerie, koncertní sál a podobně, a pak na straně druhé bychom bez mrknutí oka odsouhlasili postavení sedmipatrové stavby kousek od Staromáku? To mi přijde jaksi nevyvážené.

Pokud jde o náš klub, tak tam jsme se o tomto záměru nebavili. Jsem přesvědčen o tom, že je potřeba otevřít diskusi o možných alternativách využití této plochy, její kultivace. Navržená budova není jedinou možností a jistě ne tou nejlepší.

Vidíte možnost, jak problém vyřešit? Co by s pozemkem v Pražské památkové rezervaci mělo být?

Tady si dovolím jednu poznámku k fungování IPR. Tento institut na jedné straně řeší nebo se vyjadřuje k detailům, a někdy tak zbytečně prodlužuje a komplikuje například realizaci bezbariérových úprav tramvajových zastávek, křižovatek či přechodů nebo kosmetických stavebních úprav v centru města, aby na straně druhé benevolentně kývl na možnost stavby sedmipatrové budovy v srdci Prahy, která zcela nepochybně významně ovlivní nejbližší okolí a ráz prostoru na začátku Pařížské ulice. A navíc tuto kontroverzní změnu hájí. Musím říci, že tomu nerozumím.

V Pražské památkové rezervaci by se výrazné změny a zásahy, ať už jde o zcela novou výstavbu, nebo naopak o bourání domu, jako se to stalo svého času na Václavském náměstí, měly odehrávat s velkou mírou shody a citlivosti. To není výměna střešních tašek, okenních rámů či okapů. Bavíme se tu o nevratných zásazích do veřejného prostoru.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků