Článek
Muži a ženy na proviantem naložených saních s kompletní výbavou pro přežití v zimní horské přírodě vyrazili v sobotu večer z dolnodvorského lyžařského areálu. Odkázáni pouze sami na sebe musí stranou civilizace přežít do pondělního odpoledne.
Mushery čekala v noci na neděli první z trojice 51kilometrových etap doplněných bivakem. Favorité obvykle zvládají každou z etap za dvě a půl hodiny.
„Závod vznikl v roce 1985 jako vůbec první svého druhu v tehdejším Československu. Klimatické podmínky nedovolily udržet každoroční kontinuitu. Letos jsme měli trochu obavy, jelikož poslední týden sníh dost odtál. Nakonec se podařilo dostat závodníky do vrcholových partií Krkonoš, kde stále vládne nádherná zima,“ popsal ředitel Ledové jízdy Aleš Pícl.
Polák odpadl
Tempo první z trojice etap s celkovým převýšením 5,5 tisíce metrů nevydrželi psi polského trapera Macieka Tomaszewskiho, jemuž se smůla nalepila na sanice už podruhé, skončil po první třetině 165kilometrového závodu.
„Doufal, že letos to bude lepší, ale stejně jako předloni odstoupil. Bohužel ani druhý pokus mu nevyšel. Psy neměl v dobré kondici,“ upřesnil Pícl. Ledová jízda nepatří účastí s desítkou osmi až desetispřeží sibiřských husky a alaskánů k velkým závodům. Klání zato neschází tvrdost a nutnost si sáhnout často na samé dno fyzických a duševních sil. Psi spolu se sáněmi s musherem táhnou přikurtovaného běžkaře.
„Tohle představuje nenapodobitelnou originalitu tohoto závodu,“ přiblížil Pícl.
Pokusy s tažnými psy
Běžkař připnutý k saním symbolizuje praktické využití psích spřežení. Pokusy se saněmi taženými psy k dopravě osob a materiálu prováděl v první polovině dvacátého století v Krkonoších právě Václav Vojtěch.
Polárník, který do Československa přivezl od jižního pólu prvního saňového psa, si uvědomoval nevýhody koňských potahů. Pomalost, neohrabanost a nutnost dostatečné zásoby sena. Zatímco koním trvala obousměrná zimní cesta z Luční boudy do Pece pod Sněžkou často tři dny, psi zvládli stejnou vzdálenost za jediný den.
Doktor filozofie a kartograf, jenž nestačil svoji vizi uskutečnit, zahynul v 31 letech během projížďky po Labi u Sadské nedaleko rodných Skřivan na Novobydžovsku. Sen o psích spřeženích zajišťujících dopravu po zimních Krkonoších skončil s nástupem sněžných skútrů a roleb.
Vojtěch oceněný nejvyšším americkým vyznamenáním, Zlatou Medailí Kongresu USA, za účast v expedicích do zemí věčného ledu, patří na rozdíl od akademika Františka Běhounka i dobrodruha Eskymo Welzla k téměř neznámým českým polárníkům. Vojtěchovu osobnost pravidelně připomíná alespoň Ledová jízda.