Hlavní obsah

Válečný stav

Novinky, Pavel Verner

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Když je tolerance lidí přetížena, když už nemohou snášet bezpráví, obyčejně vycházejí do ulic a demonstrují svůj hněv. Jatky na našich silnicích ještě nejsou ku protestům zralé, nejsou dostatečně krvavé. Tři desítky mrtvých za víkend je málo, tak kolik jich potřebujeme, padesát, sto, dvě stě?

Foto: Petra Dolanská
Článek

Až kdekomu z nás na silnicích zamordují někoho blízkého, pak se možná zdravě naštveme a půjdeme hlasitě sdělit českému státu a jeho zákonům, že tolerance vůči zločincům za volanty nás přestala bavit.

Ožralý vrah tří policistů v Českém Těšíně udělal ve svém mercedesu symbolický otazník za víkendovou akcí Kryštof. I kdyby se taková kampaň opakovala každý víkend, i kdyby prodejná odnož policistů dočasně rezignovala na úplatky od bohorovných podnikatelů v silných vozech, i kdyby dopravní odbory v obcích přestaly provozovat hru já na bráchu brácha na mne, na podstatě katastrofy to nic nezmění. Pro stále rostoucí počet řidičů přestává být automobil pouhým dopravním prostředkem. Stal se nástrojem pro vypouštění agresivity, výkladní skříní pro domnělou mužnost, pro vystavování své movitosti. Auto je pro některé, většinou mladé muže náhražkou za rychlopalnou pušku, jiným zase východiskem z nudy, mnozí si jízdu pletou s ruskou ruletou. Není to dopravní záležitost, je to mentální katastrofa obrovských rozměrů.

V sobotu mezi Dobřichovicemi a Černošicemi předjížděl takový šílenec v silném voze mne a další tři vozy přede mnou v nepřehledných serpentinách. Kdyby v té chvíli cokoli jelo naproti, mohlo být o pár mrtvých víc. Definitivně mi došlo, že apelovat na odpovědnost řidičů je plýtvání slovy. Hazardéři za volanty jsou s námi ve válečném stavu, ať už mají pohnutky jakékoli, a válčit se jim očividně chce.

Právní předpisy státu musí reagovat na změny ve společnosti, nemají-li se stát relikviemi. Ty naše se zběsilým šoférům dívají z dálky na záda. Ten, co připravil se dvěma promile v krvi o život tři policisty, si možná půjde sednout na deset let, ale bude souzen za nedbalostní čin. Kde je ale faktický rozdíl mezi zločincem, který střílí z pistole v metru, a zločincem, který usedne ožralý za volant a rozjede se sto padesátkou? Oba to přece dělají s vědomím, že pravděpodobně někoho zabijí. Proč je střílení zločinný záměr, kdežto to druhé pouhá nedbalost? Je to zpozdilá tolerance právního systému, který zaspal dobu.

Dokud bude opilý, ale i hazardující řidič páchat přestupek, i když všichni víme, že páchá zločin, válku na silnicích budeme prohrávat.

PRÁVO 7. října 2003

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám