Článek
Nejvýznamnějším objevem je roháček jedlový. Jde o pralesní druh, který nebyl v Jeseníkách více než 100 let nalezen. Až v posledních letech byl objeven hned na čtyřech lokalitách.
„Entomologický průzkum brouků zahrnuje řadu technik, od sběru pomocí pastí až po individuální sběr, kdy člověk musí v případě některých druhů například najít padlý kmen a pak jeho část pomocí sekyry a dláta citlivě prozkoumat tak, aby ho současně příliš nepoškodil pro organismy, které jej obývají,“ popsal Kašák.
Jedničkou je roháček
Objev učinil v průběhu plánovaného průzkumu v jednom z nejcennějších území chráněné krajinné oblasti Jeseníky, v rezervaci nedaleko Vrbna pod Pradědem.
„Existoval předpoklad, že by se tam mohl roháček jedlový vyskytovat vzhledem k tomu, že se tam nacházejí staré zachovalé lesy s větším množstvím odumřelého dřeva a lesní hospodaření je tam dlouhodobě v nízké intenzitě,“ popsal.
Přezdívá se mu zlatá želva. Unikátní hmyz připomíná létající poklad
Kromě roháčka jedlového se badateli podařilo objevit i další ohrožené druhy brouků. „Mají ale pouze latinský název,“ poukázal odborník, proč je jedničkou nálezu roháček.
Radost z jeho znovuobjevení má Kašák velikou. „Ale významnější je tento objev hlavně pro Jeseníky, a to v tom, že tam tak vzácné druhy přežily,“ vysvětlil a dodal, že laická veřejnost živé roháčky jedlové bohužel s největší pravděpodobností nespatří, protože brouk žije skrytým způsobem života.
„Nicméně každý návštěvník se může pokochat přírodními krásami území, kde brouk žije, a prohlédnout si jej může aspoň na fotografii na naučné tabuli ve Skalním potoce,“ nastínil.
V Českém lese našli vzácného rýhovce pralesního
Kolik roháčků v oblasti Skalního potoka je, nelze podle entomologa říct. „Našly se jednotky brouků, ale osídlených kmenů jsou tam nejméně desítky,“ upozornil s tím, že roháček jedlový má nejsilnější populaci v Moravskoslezských Beskydech, vyskytuje se ale také v národním parku Šumava či některých dalších příhraničních pohořích.
Roháček jedlový má velmi specifické nároky na prostředí. „Vývoj jeho larev probíhá několik let v padlých tlejících kmenech s hnědou hnilobou a vysokou vlhkostí. Proto se snažíme v maximální míře ponechávat mrtvé dřevo v lese a po dohodě s vlastníkem provádíme takové způsoby asanace kůrovcových stromů, které zachovávají kmeny v co nejpřirozenějším stavu,“ objasnil Miroslav Havira z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.