Článek
Zařízení, ve kterém tráví svůj čas 117 klientů s Alzheimerovou chorobou, poskytuje dětem stravu i venkovní zahradu, kde se mohou proběhnout. V jeden den se tak v místnosti, která dřív sloužila jako zázemí pro terapeutky, sejde deset až čtrnáct dětí.
Stát nabídl pracovníkům integrovaného záchranného systému, že mohou své děti umístit do spádových škol, kde bude i v době karantény výuka probíhat. Podle ředitelky centra Ladislavy Vlachové je ale řešení v centru lepší. „Riziko nákazy je takhle mnohem nižší,“ řekla Právu Vlachová.
Sama je matkou šestiletého Vaška, který v září nastoupil do první třídy. Ve škole pobyl jen něco málo přes měsíc, nyní jezdí s mámou do práce. „Sotva si zvykl v první třídě, už by byl v cizím kolektivu spádové školky. On by byl ve stresu, já bych byla ve stresu. Abychom se mohli v téhle době postarat o psychiku klientů, musíme být sami v pohodě,“ popsala Vlachová.
Nový krevní test odhalí Alzheimerovu chorobu dvacet let před jejím propuknutím
Děti zaměstnanců tvoří uzavřenou komunitu, navzájem se znají. Do spádových škol by navíc rodiče museli své děti dovážet, a to každé do jiného města.
V Alzheimercentru, kde se soustředí starší lidé, z hlediska epidemie covidu tedy riziková skupina, platí přísné hygienické podmínky. Prakticky nikdo kromě zaměstnanců a jejich dětí nemůže dovnitř. Ti, kteří sem výjimečně zavítají, musí podstoupit rychlotest na koronavirus.
Děti mají celou dobu nasazené roušky, které odkládají jen při jídle, musí si pravidelně dezinfikovat ruce. Žáčkové se shodují, že rouška jim při učení nevadí.
Klasická škola ale dětem schází. „Chybí mi mí spolužáci a paní učitelka,“ svěřuje se Dominik, který v září nastoupil do druhé třídy. „V normální škole můžeme opisovat,“ potutelně se usmívá jeho spolužačka Bára. Také šestiletá Eliška se těší, až se vrátí do své školy. Zatím ji víc baví učit se doma. „Můžu se soustředit ve svém pokojíku,“ vysvětluje blondýnka se dvěma culíky a rouškou s motivem oblíbených princezen z pohádky Ledové království.
Dostatek spánku má vliv na kvalitu života ve stáří a rozvoj Alzheimerovy choroby
„Je znát, že děti měly od školy prodlevu. Je to těžké zvlášť pro prvňáčky. Neměli čas seznámit se se školou, neudrží pozornost, ale snaží se,“ říká Barbora Zikmundová, sociální pracovnice, které díky diplomu z pedagogické fakulty připadla role učitelky. Kontroluje dětem úkoly, jiné děti se snaží zabavit prostřednictvím interaktivní tabule.
„Protože se znají, motivuje je to k výkonům. Snaží se i před staršími dětmi,“ dodává.
S více než stovkou klientů, kteří v centru žijí, se děti nyní setkávat nesmějí. Přísná opatření se zde dodržují a nákaza se zařízení doposud nedotkla. „Za normálních okolností tady dětská skupina tráví s klienty čas v rámci terapie. Nedávno pro ně udělali představení, ale museli být za sklem,“ řekla Zikmundová.