Článek
ÚS v úterním nálezu zdůraznil, že justice při úvahách o splnění podmínek soudní rehabilitace může s ohledem na typovou závažnost trestné činnosti upustit od stanovení takzvaných zbytkových trestů. Připomněl také to, že totalitní moc často zneužívala jak trestní represi, tak psychiatrické léčení proti odpůrcům režimu.
„O to více lze mít pochybnost, zda a za jakých okolností se stěžovatel skutečně dopustil trestných činů, na něž se rehabilitace podle zákona o soudní rehabilitaci přímo ze zákona nevztahuje, a zda nebylo rozhodnutí o jejich spáchání stěžovatelem naopak jen způsobem orgánů veřejné moci, jak stěžovatele zdiskreditovat, znepříjemnit mu život a udělat z něj 'běžného kriminálníka',” řekl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.
Vyšebrodští cisterciáci mají znovu nárok na pozemky, zasáhl Ústavní soud
V letech 1967 až 1980 byl Janča na základě několika soudních rozhodnutí celkem 6,5 roku omezen na svobodě ve věznicích a psychiatrických léčebnách. Dosáhl téměř úplné rehabilitace. V jednom případě mu polistopadové soudy ponechaly zbytkový dvouměsíční trest za trestné činy, na které se soudní rehabilitace nevztahovala automaticky, konkrétně za útok na státní orgán a pokus o hanobení národa, rasy a přesvědčení.