Stát chce přesadit řidiče od volantů na kola

Resort k tomu sepsal ve své Strategii rozvoje cyklistické dopravy, kterou má Právo k dispozici, pádné argumenty: jízda na kole je zdravější, ekologičtější, levnější a bezhlučná, podporuje i společenské kontakty. A navíc je i praktická: zkuste ve městě plném zón stání či zákazů zaparkovat.

Jenže co kopce, vítr, déšť, sníh a plískanice? Nehledě na bezohledné řidiče. Není divu, že v Česku stále vedou auta nad bicykly. Na 4,6 miliónu vozů u nás připadají jen čtyři milióny kol.

Jak řekl Právu ministr dopravy Zbyněk Stanjura (ODS), stát ve strategii říká, že by chtěl do roku 2020 přesunout deset procent přepravních výkonů právě na kola. Ve městech by to mohlo být dokonce 25 procent, tedy čtvrtina. Zbytek by se rovnoměrně rozložil mezi individuální autodopravu, veřejnou dopravu a pěší chůzi. Proto se hovoří o tzv. Vizi 25.

„Přesadit všechny lidi jedoucí do práce z automobilů na kolo není reálné,“ připustil Stanjura. „Jde ale o to, aby pro ty, kteří pracují ve městě, ve kterém i žijí, mohla být doprava na kole do práce bezpečným stylem dopravy,“ vysvětlil ministr.

Doprava v dokumentu tvrdí, že „základním globálním cílem cyklostrategie je zpopularizovat jízdní kolo, aby se opět stalo rovnocennou, přirozenou a integrální součástí dopravního systému ve městech“ a ukázat, že „cyklistická doprava je konkurenceschopná do vzdálenosti pěti kilometrů“.

V ČR se ale takový přístup prosazuje pomalu. Iniciativa Auto*mat již potřetí pořádá soutěž Do práce na kole. Zapojili se do ní bankéři, sympatie projevili i „ajťáci“, tedy počítačoví experti. Připojili se ale mimo jiné velvyslanci Nizozemska, Spojených států a Dánska.

Jak ale Stanjura připouští, taková změna nebude zadarmo. I když většina investic půjde na vrub krajů, měst a obcí, bude muset přispět i stát.

„My proto budeme podporovat výstavbu cyklostezek, cyklopruhů, jsou různá řešení, aby se zvýšil pocit bezpečí cyklistů, aby ve větší míře nechali auta doma,“ slibuje si ministr. „Při rozumném investičním a projektovém záměru ty částky nemusejí být nějak závratné,“ míní.

Podle něj stát bude pomáhat především v případech hůř řešitelných míst, jako jsou mosty, přejezdy či velké křižovatky.

Velkým propagátorem jízdy na kole do práce je třeba známý ekonom a člen vládního NERV Tomáš Sedláček, který si na tento způsob dopravy zvykl během deseti let prožitých v severských zemích.

Sedláček přidal ještě ke zdravotním a ekonomickým důvodům další argument: kolo v Praze je rychlejší i než veřejná doprava, což si ověřil závodem s manželkou, která jela z Muzea na Malostranskou metrem.

On na kole byl v cíli ve chvíli, kdy žena nastoupila do vlaku na Václavském náměstí. Pravdou ale je, že jeho trasa vede pořád po rovině nebo z kopce. Z Muzea na Pankrác by už to mohlo být jinak.

Stát prostřednictvím fondu dopravní infrastruktury přispívá na cyklostezky od roku 2001. Tehdy na ně šlo pouhých 12 miliónů korun. Za jedenáct let už bylo podpořeno 432 akcí v hodnotě 1,35 miliardy korun. Přesto jsou „v porovnání se zeměmi EU investice do cyklistické dopravy v ČR podhodnoceny“, uvádí strategie.

Podle Stanjury v Česku neexistuje plán, který by cíleně vedl lidi k přechodu na jiné způsoby dopravy. A tak česká města stále trpí dopravními zácpami, znečištěním, hlukem.

Záměr má ale háček, který připouští i cyklostrategie: „Podmínky pro nemotorovou dopravu jsou nedostatečné. Ve většině měst cyklistická infrastruktura chybí, existující vyznačené cyklistické trasy jsou nevyhovující z bezpečnostního hlediska i z hlediska nabídky tras,“ tvrdí dokument.

Na dokreslení uvádí výsledek výzkumu, podle kterého by až 29 procent dotázaných na kole jezdilo pravidelně, kdyby bylo na našich silnicích i ulicích bezpečněji. To dokládá i jiná statistika.

Počet smrtelných úrazů cyklistů na počet kilometrů ujetých na kole je podle dokumentu v ČR vysoko nad průměrem cyklisticky vyspělých zemí, jako jsou Nizozemsko, Dánsko či Německo. Každou jedenáctou osobou usmrcenou na našich komunikacích byl v uplynulých letech cyklista.