Spory o dům nevyřešily soudy ani za 10 let

„Mezi spoluvlastníky dochází často ke střetům kvůli způsobu užívání nemovitosti a péči o ni, kvůli nutným či naopak zbytečným investicím. Často to pak poškodí i mezilidské vztahy uvnitř celé rodiny,“ potvrdil advokát Pavel Strnad.

Na patálie kolem spoluvlastnictví nemovitosti ukazuje i aktuální rozsudek Nejvyššího soudu (NS). Spor se týkal dvou bratrů, kteří před lety získali dům po strýci. Jejich komunikace se postupem času stala zcela nemožnou. Navzájem si dělali naschvály, posílali na sebe trestní oznámení.

Jeden z bratrů se rozhodl zažádat soud o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku i domu. Nemovitost ale chtěl do svého výlučného vlastnictví i druhý bratr, oba také měli prostředky na vyplacení podílu druhého.

Příslušný soud spoluvlastnictví nemovitosti zrušil a určil ji do výlučného vlastnictví jednoho z bratrů s tím, že má toho druhého vyplatit. Soud přihlížel při rozhodnutí k tomu, že dům dlouhodobě užívá, pečuje o něj, má dobré vztahy se sousedy a zapojuje se do života obce.

Druhý bratr neuspěl ani při odvolání, jelikož ale nechtěl o svůj podíl na nemovitosti jen tak přijít, obrátil se na NS.

Podle toho při předchozích soudních jednáních nebyla posuzována schopnost stran pečovat o nemovitost do budoucna s ohledem na zdravotní stav či finanční situaci každého z bratrů, ačkoliv oba měli dostatek finančních prostředků na vyplacení druhého spoluvlastníka, a tudíž zjevně i na provoz nemovitosti.

Nejvyšší soud z těchto důvodů rozhodnutí okresního soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení, vlastně na začátek. To všechno po deseti letech tahanic. Bratrům nejspíše nezbude nic jiného než jeden druhého vyplatit nebo po půlroce může jeden z nich svůj podíl na domě nabídnout k prodeji.

„Na situace, kdy dochází mezi spoluvlastníky ke sporům, myslí novela občanského zákoníku účinná od tohoto měsíce. Umožňuje vypořádání vztahů mezi spoluvlastníky v případech, kdy jejich spoluvlastnictví vzniklo bez jejich vůle, zejména při dědění. Po dobu šesti měsíců od vzniku spoluvlastnictví mají spoluvlastníci ke svým podílům předkupní právo. Po jejich uplynutí toto právo ztrácejí,“ vysvětlil Strnad.

Má to však nevýhodu. Prodej pouhého podílu na nemovitosti obzvlášť ve stavu, kdy není podíl vymezen bytovou jednotkou, hodnotu tohoto podílu výrazně snižuje, odhadem na čtvrtinu tržní ceny.

Tyto nákupy však lákají zejména podnikatele v realitách, kteří je kupují s vidinou toho, že další spoluvlastníky z nemovitosti rovněž relativně levně vyplatí, a třeba za polovic běžné ceny tak získají nemovitost, kterou obratem prodají, již beze sporů a emocí.

Bratři se nesnášejí a je mezi nimi spousta hořkosti a letitých křivd. Přesto by se jim oběma vyplatilo dohodnout se a neplatit dál za právníky. Cesty jsou dvě: buď nemovitost oba ve shodě za běžnou tržní cenu prodají a peníze si rozdělí na polovic, anebo zkrátka jeden vyplatí druhého. Pokud jeden z nich svůj podíl prodá spekulantům, prodělají na tom oba. I rozhodnutí Nejvyššího soudu by je k tomu mohlo přivést.

„Ne všechny spory dokážou psané právo a soudnictví vyřešit, byť se občanský zákoník, respektive jeho autoři tak moc snažili myslet na všemožné situace mezilidských a právních vztahů, až vytvořili obří kodex někdy plný paradoxů, kdy mnohé paragrafy jsou tak obecné, že stejně zůstává na soudech, jak je vykládat. Ani sebevětší zákoník nemůže být všelékem na všechny strasti života,“ konstatoval v obecné rovině zakladatel Stálé konference českého práva Karel Havlíček.