Hlavní obsah
Ilustrační foto. Foto: Jindřich Ginter, Právo

Soud sebral matce dítě kvůli syndromu zavrženého rodiče. Nic takového ale neexistuje

Syndrom zavrženého rodiče je hůl, kterou mohou použít znalci i soudy v opatrovnických sporech. I na základě tohoto označení například soud odňal matce jejího syna, o kterého se od narození šest let starala, a předal jej otci. Jenže podle ministerstva práce a sociálních věcí i ministerstva zdravotnictví žádná taková diagnóza neexistuje.

Ilustrační foto. Foto: Jindřich Ginter, Právo
Soud sebral matce dítě kvůli syndromu zavrženého rodiče. Nic takového ale neexistuje

Oba resorty to konstatovaly na základě interpelace poslankyně Jitky Chalánkové (TOP 09). Na ministerstva se obrátila i na základě případů, na které upozornilo Právo.

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová i ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (oba ČSSD) v odpovědích, které má Právo k dispozici, jasně konstatovali, že syndrom zavrženého rodiče není uznán v rámci Mezinárodní klasifikace nemocí a není řádnou diagnózou.

„V odborných vyjádřeních tento pojem kliničtí psychologové, dětští kliničtí psychologové ani lékaři nepoužívají,“ napsal Ludvík.

Špatný překlad z angličtiny

Ministr navíc upozornil, že samotný pojem zavržený rodič je výsledkem špatného překladu z angličtiny, z čehož následně pramení i zavádějící výklad celého jevu. V originále se totiž hovoří o parental alienation syndrome. „Anglický výraz alienation znamená odcizení, nikoli zavržení, jak se bohužel opakovaně, ale mylně uvádí,“ dodal Ludvík.

„Důvodem oddělení dítěte od rodiče, který o něj dosud pečoval, proti jeho vůli, nemůže být pouhé konstatování, že dítě trpí syndromem zavrženého rodiče,“ řekla Marksová s tím, že už na podzim 2016 byly Orgány sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD) upozorněny, že syndrom zavrženého rodiče by se jako oficiálně neuznaná diagnóza neměl objevovat ve znaleckých posudcích a nemělo by z něj být při rozhodování o úpravě poměrů dítěte vycházeno.

Za spory o dítě nesou vždy vinu rodiče. Intervence ze strany státu proto musí dopadnout výhradně na ně.
Jitka Chalánková

Přesto například jeden z brněnských OSPOD neprotestoval, když znalkyně dodala posudek, kde píše: „Vyšetření identifikovalo v prožívání nezletilého syndrom zavrženého rodiče.“ Městský soud v Brně pak letos na jaře odebral za souhlasu OSPOD dítě matce a předal jej otci s poukazem na to, že „ze znaleckého posudku bylo najisto prokázáno, že nezletilý vykazuje ve vztahu k otci syndrom zavrženého rodiče“.

Podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) byl určitý význam tomuto syndromu přiznáván přibližně před deseti lety.

„Ze současných 134 znalců z oboru školství, odvětví psychologie, jich má 13 zapsanou specializaci ,syndrom zavrženého rodiče‘. Většina z nich byla znalcem zapsaná v osmdesátých nebo devadesátých letech. Od roku 2011 nikdo o tuto specializaci nepožádal. Vyžádám si stanovisko svého poradního sboru a posoudím, zda není na místě takto formulovanou znaleckou specializaci zrušit,“ konstatoval Pelikán.

Hlavní je zájem dítěte

Marksová i Pelikán navíc upozornili, že soudy by měly při rozhodování o osudu dětí mít na zřeteli hlavně jejich zájem, nikoli zájem jednoho z rodičů. Jak ale Právo v několika případech zmapovalo, soudy ani kolizní opatrovníky, tedy OSPOD, názor dítěte moc nezajímá.

„Dítěti by žádná úprava jeho poměrů neměla být vnucována v rozporu s jeho subjektivním prožíváním. Tento závěr je třeba vztáhnout na všechny děti, tedy i nízkého věku. I ony dokážou sdělovat své pocity, myšlenky a přání,“ konstatovala Marksová.

Problémy v rozhodování soudů přiznal i Pelikán. „K posunu v rozhodovací činnosti soudů dochází, byť pomaleji, než bych si přál,“ prohlásil. Odkázal přitom například na nález Ústavního soudu, podle něhož, pokud je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutno jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu.

„Za spory o dítě nesou vždy vinu rodiče. Intervence ze strany státu proto musí dopadnout výhradně na ně. Stát v žádném případě nesmí trestat a traumatizovat nevinné dítě, a už vůbec ne na základě pseudovědeckých závěrů. Jsem ráda, že i ze strany českých ministerstev zaznělo jasné odmítnutí takového postupu,“ prohlásila Chalánková. „Rozpor mezi stanovisky ministerstev a praxí je natolik výrazný, že by se měl v co nejkratší době začít řešit,“ vybídla poslankyně.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků