Článek
V horním patře domu bylo ve chvíli, kdy se na něj vrhl běsnící živel, pět lidí. Čtyřiašedesátiletý Milan Procházka, jeho dcera Eliška Kotková se svými dvěma dcerkami a další vnouček, syn její švagrové Veroniky Procházkové.
Tu bývalou hájenku celá rodina milovala. Žil v ní už dědeček pana Milana Procházky a po několik generací patří k jejímu odkazu. Kdo mohl tušit, že se stane dějištěm tak strašlivé tragédie?
Když na dům udeřilo tornádo, byli všichni společně v horním patře. Nikdo z těch, kteří přežili, nechce mluvit o tom, co se dělo, když vichr utrhl střechu a padající trámy zbortily strop nad nimi. Pod sutinami leželi bezmocně desítky minut jen s nadějí, že si jich někdo všimne.
První tornádem poničené domy jdou k zemi. Bude jich více než sto
Kdo byl první na místě neštěstí, se zatím neví, ale jako jeden z prvních pomáhal se záchranou zasypaných sedmapadesátiletý Bronislav Ševela z Vracova, který osudný večer kličkoval ve svém voze mezi popadanými stromy na silnici mezi Hodonínem a Ratíškovicemi. U cesty, na níž ležely pokácené kmeny i pohozená auta, spatřil osamoceně stojící zničený dům.
„Vyskočil jsem z auta a hned na mě křičel nějaký pán, že jsou tam zasypaní lidé. Vlezl jsem nahoru po zborceném schodišti. Byl tam zasypaný starší pán a kousek vedle něj byl pod troskami malý kluk,“ řekl Ševela.
Hodonínská škola je v slzách, tornádo zabilo bývalou profesorku
„Holýma rukama jsem se snažil odhrnovat cihly a trosky, ale nešlo mi to, bylo tam toho strašně moc. Stejně jsem ale klukovi řekl, že mu slibuju, že ho odtud dostanu za každou cenu. Dělal jsem, co se dalo. Vím ale, že kdyby v tu chvíli nepřijeli hasiči z Ratíškovic, nedostal bych ho ven,“ přiznal Ševela.
Zraněného vezli autem
Ratíškovičtí hasiči se na místě objevili úplně náhodou, měli totiž namířeno ke zcela jiné události. Naštěstí je někdo u hájovny zastavil. „Na střeše té zřícené budovy byl nějaký pán a volal na nás, že tam má zasypaného kluka a že ho vyhrabává. Dostali jsme se nahoru po žebřících a přes zavalené schodiště,“ začal vyprávění o zásahu, který otřásl i nejzkušenějšími chlapy v jeho jednotce, velitel ratíškovických hasičů Ivan Vlasák.
Bagr odklízí suť v hodonínské místní části Pánov po řádění tornáda (snímek z 27. června 2021).
„Na klukovi ležel trám, ale naštěstí dopadl na cihly, takže ho to sice přimáčklo, ale váha byla na těch cihlách. Vyřezali jsme ho pomocí pil ven. Žádal jsem o záchranky, ale všechny byly pryč. Tak jsme to vyřešili tak, že jsem kluka s jedním z mých hasičů poslal s tím pánem jeho autem do nemocnice,“ popsal Vlasák.
„Kluk si chtěl vzít ještě plyšáka, tak jsme ho vzali, seděl s hasičem vzadu a jeli jsme do nemocnice. V hodonínské nemocnici jsme ho předali lékařům a potom jsem toho hasiče vezl zase zpátky. Vysadil jsem ho u domu a jel jsem pryč. Nevím, jestli jsem nemohl zachránit i toho staršího pána. Dělal jsem úplné maximum. Moc mě to mrzí,“ dodal Ševela.
Ratíškovičtí od čtvrtka pomáhají
Dobrovolní hasiči z Ratíškovic mezitím bojovali o životy dalších zasypaných. „Vyprostili jsme z domu dvě holčičky a maminku. Když jsme vyprošťovali tu druhou holčičku, přijeli hasiči ze Žeravice. Ti mají defibrilátor, takže my jsme vyprošťovali, oni resuscitovali a ošetřovali,“ pokračoval Vlasák.
Zásah probíhal za podmínek, které si lze jen těžko představit. „Nebyla možná žádná komunikace s operačním střediskem, pršelo, stmívalo se. Museli jsme si svítit, abychom pořádně viděli, když jsme je vyřezávali. Jakýkoli špatný pohyb nebo chyba při řezání by znamenala konec pro všechny, ten strop, na kterém to všechno leželo, by šel do háje,“ přiznal Vlasák.
Tornádem poničený dům v Pánově.
Podle velitele byla situace doslova šílená. „Na to, co se dělo, nemůže být nikdo připraven. Hasičem jsem 22 let a 15 roků velím, ale tohle už bych nikdy nechtěl znovu zažít. Všichni máme rodiny a malé děti, takže na psychiku to bylo náročné. Ale kluci se zachovali víc než profesionálně, všichni dělali, co měli, abychom dokázali ty lidi zachránit. Jasně, pak to dopadlo na všechny, nikdo nemůže dělat frajera,“ přiznal Vlasák.
„Kdyby nás ten pán u domu nezastavil, tak tam taky mohlo být pět mrtvých. Dělali jsme to, na co nás cvičí. Nejsme žádní hrdinové. Ti jsou jen v amerických filmech. Kluci jsou od čtvrtka nasazení a nevypadá to, že bychom měli jen tak skončit. Tenhle zásah potrvá ještě dlouho,“ odmítl Vlasák chválu.
Sbírka pro rodinu
Žena skončila s poraněnou páteří v nemocnici. Navzdory nesmírnému nasazení zachránců ani ne tříletá holčička v brněnské fakultní nemocnici zemřela. Další dvě děti jako zázrakem vyvázly jen s malými šrámy na těle, o to větší jizvy na duši si ale ponesou až do konce života.
„Dědeček Milan byl na místě mrtvý. Jeho dcera Eliška a tři vnoučata zůstaly zavaleny spadlou střechou, kde dlouhé desítky minut čekaly na záchranu. Po vysvobození hasiči byli všichni převezeni do nemocnic. Nejmladší holčička následkům zranění podlehla v nemocnici. Její maminka utrpěla vážné zranění páteře. Ostatní dvě děti zázrakem vyvázly jen s drobnými odřeninami a pohmožděninami a jsou v domácím léčení. Po psychické stránce jsou na tom ovšem velmi špatně. Prošly si peklem, které z jejich hlaviček nikdo nesmaže,“ popsala situaci, v níž se ocitla její rodina, Veronika Procházková, matka zachráněného chlapce.
Hájenka v Pánově. Takto vypadala ještě odpoledne před úderem tornáda.
Ta se také rozhodla obrátit jménem celé rodiny na veřejnost s prosbou o pomoc.
„Děkujeme všem, kdo by nám chtěli pomoct v téhle nelehké situaci, kdy nám jen pár osudných minut obrátilo životy naruby. Elišku čeká náročná léčba a dlouhá rekonvalescence. Ona, děti i ostatní členové rodiny budou svěřeni do péče psychoterapeutů. Vybranou finanční částku rodina použije na zdravotní péči o přeživší a výlohy spojené s tragédií,“ dodala.